Článek
Když jsem se dostal do národního týmu, tak první volbou trenérů bylo, že nás dali k sobě. Byť mnohem víc toho nahrál s Ríšou Fardou, s kterým tvořili duo v brněnské Kometě. Byl to ohromný hráč, navzdory své malé postavě.
Jenže vše vyvažoval skvělým bruslením a výtečnou střelou. Byl jako vítr, nikdo mu na ledě nestačil, v lize dal jako první hráč 400 gólů! Fascinující je, že dokázal od 50. let hrát se čtyřmi generacemi hokejistů, vydržel a uplatnil se v různých herních systémech.
I když byl mezi námi pětiletý rozdíl, tak jsme v reprezentaci trávili spolu dost času. Vždycky si vybavím mistrovství světa v roce 1966, které se hrálo v jugoslávské Lublani. Byli jsme spolu v lajně, hrál s námi i Stanislav Prýl, jenže Josef si ve druhém zápase zlomil kotník. Dali mu sádru, ale zůstal s námi na šampionátu.
Ve volných dnech jsme někam zašli a zvláště večer, když si dal dvě piva, tak se stalo, že už nemohl kvůli sádře jít dál. Tak jsem ho vzal na záda a donesl na hotel, a když jsme se setkali, vždycky jsem mu to připomínal. Bylo zajímavé, že skoro vynechal mládežnické kategorie, protože hned zkraje ho strčili mezi chlapy, hrál krajský přebor, než ho povolali do Brna na vojnu a byl součástí fenomenálního týmu.
Mrzí mě jedna věc, na kterou už jsem se ho nestačil zeptat: Co přesně se stalo v onom roce 1972? Ještě na únorové olympiádě v Sapporu byl kapitánem, ovšem za dva měsíce, když bylo mistrovství světa v Praze, přijel, vzdal se kapitánského céčka i národního týmu a odjel. Nikomu z nás nic oficiálně neřekl. A tehdejší doba byla taková, že jsme se báli ptát trenérů, co se stalo. Diskuze s nimi, nějaké vysvětlování se nenosilo. ‚Vzdal se reprezentace a jel domů‘, slyšeli jsme jen. A byl to pro nás šok.
Na olympiádě si ho údajně trenéři vzali stranou a chtěli dohodu ohledně výsledku s Rusama, což nebylo možné a on vše odmítl. A já se poslední roky chystal zeptat přímo jeho, jak to tehdy skutečně bylo.
PÁLÍ NEDO
Václav Nedomanský v roce 2024 oslavil 80. narozeniny, zároveň se po 50 letech v emigraci vrátil do Česka a usadil se s manželkou v Praze. Díky svému rozhledu, který během kariéry hráče, skauta a manažera NHL získal, je erudovaným hokejovým znalcem, a tak se na webu Sport.cz budou pravidelně objevovat jeho glosy. Zaměří se v nich především na NHL, reprezentaci či samotný hokejový trénink a vývoj.
Bývalý hokejista Milan Vodička má na Hluboké hotel, kam každý rok zve bývalé hokejisty. Loni jsem se tam nedostal, protože jsem onemocněl, zatímco Josef přijel. Letos, zhruba před měsícem a půl, jsem tam jel, a když jsme se scházeli, tak najednou zazvonil telefon od Josefovy dcery. Říkala, že už byli na cestě, ale že tatínek dostal mozkovou příhodu a musí do nemocnice. Nevěděli jsme, jak je to vážné.
Byl tam dva týdny, pak ho propustili, ale pohyboval se jen díky chodítku, nemohl mluvit. Někteří lidi se z toho dostanou, ale na Josefovi se nemoc podepsala. Dostal následně oboustranný zápal plic, odvezli ho zpět do špitálu a za dva dny zemřel. A já už mu tu otázku položit nestihl. Přitom jsme se občas vídali, byl za mnou dokonce v Bratislavě, když se tam zajímali o jeho vnuka…
Jako kapitán reprezentace byl naprosto klidný, nepotrpěl si na nějaké projevy, protože byl vůdcem na ledě. S každým dobře vycházel. Měl středoškolské vzdělání, byl učitel tělocviku, trénoval v zahraničí, měl zkrátka rozhled. Po kariéře se zamiloval do holubaření, což taky vyžaduje extra znalosti, vášeň.
Čest jeho památce!
Václav Nedomanský
Václav Nedomanský je mistr světa v hokeji z roku 1972 a nejlepší střelec v historii reprezentace. Po emigraci odehrál 421 zápasů v NHL, později byl skautem Los Angeles Kings, Nashville Predators a podílel se na vytvoření klubu Las Vegas Knights. Vedle Dominika Haška je jediným Čechem v Síni slávy NHL.
