Mickova odměna za bolest jako čert

Čtyřiadvacetiletý závodník pražského USK na své hlavní distanci, kraulařské patnáctistovce, stlačil ve Švédsku vlastní české maximum bezmála o sedm sekund na hodnotu 14:48,52 min. A na osmistovce zaostal časem 7:50,39 min. za svým národním rekordem jen o 66 setin. „Doufal jsem, že limity zaplavu. Největší radost mi ale nakonec udělal výrazný posun českého rekordu na patnáctistovce," pochvaloval si úspěšnou severskou misi.

Reprezentanti mají na splnění limitů pro MS jen dva pokusy a podle Micky plavání s „nožem na krku" není od věci. „Člověk je do závodu víc zabejčenej a natěšenej. To není špatné, umět se hecnout. Je pravda, že ne každý to dokáže. Pravidla jsou ale daná a musíme se s tím smířit," přemítal. „Já jsem jel do Stockholmu s tím, že chci využít první šanci. Nechtěl jsem se nechat uchlácholit pocitem, že mám ještě jeden pokus, který bych měl při Velké ceně v Pardubicích," vyprávěl.

Jako první Čech v historii se Micka dostal na 1,5km distanci pod 15 minut před třemi lety na ME v Londýně. A jak přiznává, cesta k současnému maximu byla těžká. „Hodně dlouhá, a hlavně hodně bolestivá. Člověk musí vytrpět trénink, který bolí jako čert, kolikrát má chuť se vším seknout. Je to příběh o překonávání krizí a hledání motivace," líčil.

Faktorů, které ke zlepšení vedly, bylo ale více. Mickovi pomohly jak změny v tréninku, tak výrazné zlepšení podmínek. „Vedle klasických deseti tréninkových jednotek v bazénu mám během týdne víc suché přípravy, kromě posilovny ještě běhám. V bazénu mi hodně pomáhá videoanalýza. A určitě mám lepší podmínky regenerace. Dvakrát v týdnu masáž, věnuji se mentální přípravě s Marianem Jelínkem, když mě něco bolí, mám k dispozici fyzio nebo lékaře ve Vojenské nemocnici," vypočítával nejlepší český plavec posledních let.

Kam jej současný osobní rekord řadí ve světové perspektivě? Na MS v Budapešti před dvěma lety bylo třeba plavat na bronzovou medaili čas 14:47,70, na olympiádě v Riu v roce 2016 by český závodník bojoval o čtvrté až páté místo. Od té doby se ale posunuly i časy úzké špičky. „Čtyři kluci mají osobáky pod 14:40, to je samo o sobě neskutečné. A zezadu se tlačí další. Podstatný rozdíl je navíc v tom, že na vrcholných akcích člověk plave dvě patnáctistovky za sebou - rozplavbu a finále. To znamená mít natrénováno tak, aby byl ve dvou dnech schopný atakovat hranici osobního rekordu," poznamenal Micka.

Je reálné, aby v dohledné době stlačil čas rovněž k výkonu 14:40? „Je to obrovský skok. Ale když člověk hodně zapracuje na vylepšení nedostatků, které se stále objevují, a všechno se sejde, jak má, tak nic nemusí být nemožné," míní Micka, jehož největší bolístkou bývají obrátky. „V tom mi právě hodně pomáhají kluci z videoanalýzy, kteří nás natáčí co dva měsíce. Odhalili chybu a pracujeme s trenérkou na tom, abychom ji odstranili. Ve Švédsku jsem ji na patnáctistovce poměrně eliminoval, na osmistovce to už bylo horší," dodal Micka s úsměvem.