Článek
Můžete se bez nadsázky označovat titulem královna českého kraulu. Jak vám to zní?
Je hezké to poslouchat a samozřejmě si toho moc vážím. Pocit, že v Česku není v kraulu nikdo rychlejší, je neuvěřitelný. Je to odměna za veškerou dřinu.
Je hodně neobvyklé držet rekordy na distancích od 50 do 400 metrů?
Rozdíl mezi padesátkou a čtyřstovkou je skutečně dost velký, je to sprint proti už spíš vytrvalostní vzdálenosti. Pro mě je to takový bonbonek, protože rychlá čtyřstovka byla v naplavávacím období především tréninkem na dvoustovku.
Od podzimu trénujete ve vysokoškolském centru na pražském Strahově a vaše výkony jdou nahoru. Provedly jste s vaší trenérkou systémové změny v přípravě?
Na Strahov jsem se přesunula, abych měla odpovídající podmínky pro trénink na olympijský rok. Potřebovala jsem navýšit kilometráž i tréninkový čas, a to v bazénu (Motorletu), kde se dělíte o vodu s veřejností, prostě nejde. Hledali jsme možnosti, jak se posunout, protože třeba na trati 200 metrů jsem se na určitý čas výkonnostně zastavila. Proto plavu víc a déle. A příští rok navýšíme posilovnu. Snažíme se nic neuspěchat, ale je jasné, že nemůžu trénovat jako ve třinácti letech.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Váš výkonnostní růst pozastavila mononukleóza a její následky vás potrápily i loni. Jak jste se s potížemi vyrovnávala?
Nemoc jsem prodělala už v roce 2013, loni mi ale při angíně opět vyšly zhoršené jaterní testy. Nebylo to extrémní, ale nebylo to v normě. Potřebovala jsem víc odpočinku, vracela jsem se zlehka, aby se to nevrátilo. Měla jsem kratší tréninky, protože tělo se nevysiluje jen přímou fyzickou námahou, ale i tím, jak se snaží ve vodě udržet ideální teplotu organismu.
Od té doby žijete plaveckou pohádku. Senzační vystoupení na olympiádě mládeže, národní rekordy...
Musím zaklepat, že všechno klape. Díky problémům jsem si uvědomila, jak strašně důležité je zdraví a jak moc si ho musíme vážit. Protože každý problém je velká čára přes rozpočet, jak se říká.
Vedle sportovních milníků jste před nedávnem překročila i jeden životní a úspěšně složila maturitu. Byla pro vás školní povinnost víc stresující než třeba start na velké sportovní akci?
Samotná zkouška už tak stresující nebyla, ale den předtím jsem byla mimo. Přišlo mi, že nic nevím. Určitě se to dalo srovnat se startem na mistrovství světa. Člověk neví, jak to dopadne, má dopředu nějaká očekávání a přitom „děj se vůle boží". Možná ale byla maturita horší, protože je to opravdu životní zlom.
Barbora Seemanová
Nevybavila se vám vzpomínka, jak jste coby šestnáctiletý benjamínek odjížděla před třemi lety na olympijské hry v Riu de Janeiro?
Tenkrát to bylo strašné, třeba první setkání s novináři. Uvědomuji si, jak jsem byla nedospělá. Za tu dobu se mi obrovsky změnil pohled na život, na plavání, na úspěchy. Sport mě zocelil, i díky tomu, že hodně trénuji se staršími závodníky. Určitě mě už netrápí takové blbosti. (smích)
A už máte jistotu, že pojedete i do Tokia...
Z toho jsem nadšená. Nebyla jsem na takový výkon vůbec vyladěná.
Jaké plány spřádáte pro mistrovství světa v Koreji, do kterého zbývá necelý měsíc?
V kraulových disciplínách je tradičně nejnabitější konkurence, chtěla bych ale potvrdit výkony ze zimního šampionátu v krátkém bazénu, kde jsem byla v semifinále a ve finále. A samozřejmě plavce nejvíc potěší, když překoná vlastní, nebo vytvoří národní maximum.
