Článek
Jak vás těší, že se povedlo uspořádat šampionát, kterého se na jaře vzdali Britové?
Strašně se těším. Už sem najížděli zahraniční závodníci, které jsem od soustředění v Austrálii neviděl, tak bylo moc fajn zase po dlouhé době vidět kamarády.
Je znát, že jsou v koronavirové době ostražitější?
Trochu ano, ale když jsme na vodě, normálně si ruce podáme, tam se to stejně hned umyje… (úsměv) Nechodíme na večeře, ale je hrozně fajn se vrátit do té komunity lidí, kdy vnímáte, že se sport zase vrací k normálu. Možná je to tedy jen takový výlet do normálu, ale já doufám, že to je první vlaštovka k tomu, že se zase začne normálně závodit.
Nedorazili Britové, Slováci ani Němci, bude útok na medaili snazší?
V kajaku to není tak výrazné, pořád to bude závod na vysoké úrovni. Chybějí Britové Joe Clarke a Bradley Forbes-Cryans a Němec Hannes Aigner, kteří by mohli útočit na medaile, ale v dalších kategoriích je absencí o hodně víc.
Vstupenky pro diváky se neprodávaly, ale pár jste jich dostali. Kdo vás podpoří?
Bral jsem i za mámu a tátu, kteří jsou v organizačním výboru, tak jich na můj závodní den v sobotu dorazí asi čtrnáct. Není to tolik, ale zase jsem vybíral ty, kteří budou hodně slyšet.
Takže jste rozdal instrukce, jak mají fandit?
Těmhle ani nemusím dávat žádné instrukce… (úsměv)
V plánu jsou v říjnu i dva Světové poháry, počítáte s nimi?
Určitě ne. Sezona mi skončí v sobotu, byla strašně dlouhá, na rozdíl od většiny závodníků jsem si během karantény nedával volno. Už cítím, že tělo maličko trpí, hned po sezoně si zajedu do lázní Toušeň, kam to mám asi šest minut, budu pracovat na baráčku, ale dám si měsíc bez vody. A o mně je známo, že během pauzy trošičku přibírám, tak bych na těch svěťácích stejně dostal na frak… Takže pak začnu přípravu na novou sezonu.
Přes zimu jezdí tradičně nejen česká špička do Austrálie. Je to i letos reálné?
Bojím se, že ne. Slyšel jsem, že Melbourne zase bylo v největších restrikcích, z domova lidé mohli maximálně pět kilometrů. Takže myslím, že Austrálie nebude k sobě chtít pouštět lidi bez karantény a představa, že budu s Jiříkem zavřený v malé místnosti, kde nás bude hlídat sekuriťák, mě trochu děsí… (úsměv)
Vašemu synovi je rok a čtvrt, letos se narodili potomci vašim domácím soupeřům Vítu Přindišovi a Vavřinci Hradilkovi. Často teď mezi sebou řešíte otcovská témata?
Občas ano, já jsem z kluků nejmladší, tak se bojím jim dávat rady. Ale Jiřík je zase napřed, tak se spíš ptám, co už jejich děti umějí, a říkám jim: „Počkejte, až začnou růst stoličky…“ (úsměv)
