Rubriky:

Vodní sporty

Synek se vyřádí na fichtlu i v mustangu, ale rychlost nepokouší. Z bláznovství jsem vyrostl, říká

9. dubna 2015 06:38 - Praha

Je neustále v pohybu. Když zrovna nesedí ve skifu, na němž získal tři tituly mistra světa a dvě olympijská stříbra, sáhne Ondřej Synek do garáže po jednom ze svých motorových miláčků. Ať už je to opečovávaný Ford Mustang, silná motorka, nebo opravený pionýr.

 

archiv Ondřeje Synka

K autům a motorkám vás přivedli už rodiče?

Nikdo se tomu u nás nevěnoval, že by závodil nebo auta tunil. Ale odmala jsem jezdil s bráchou na fichtlovi, od nějakých osmi na babetě, kterou měl táta. A ve dvanácti mě děda naučil řídit auto na chalupě na takových těch vesnických cestičkách.

Co to bylo za auto?

Děda měl stodvacítku. Pak v patnácti jsem si udělal řidičák na malou motorku, měl jsem simsona. Jenže z toho jsem hrozně rychle vyrostl a byl na něm komickej. V osmnácti jsem si udělal papíry na auto. A někdy ve dvaceti na velkou motorku, kterou jsem si pořídil. Auto jsem měl hned od osmnácti, Fiata Uno asi dvacet let starého.

Do něj jste se poskládal se svojí postavou bez problémů?

On byl vevnitř velkej. Byl super na naučení, všechno jednoduchý, měl ještě sytič.

Baví vás víc ježdění, nebo se v autech a motorkách i rád hrabete a vylepšujete je?

Oboje. Jak jsem si koupil mustanga po olympiádě v Londýně, tak jsme na něm s tchánem, který je automechanik, spoustu věcí upravovali, měním si sám i olej a filtry.

Těšíte se vždycky na jaro, až budete moct vyjet na silnice?

Určitě, každé jaro. Motorku jsem teď ještě nevytáhl, ale kamarád mi opravil fichtla, kterého jsem dostal jako svatební dar. Byl trochu pobouchaný, teď je, jako když vyjede z fabriky. Zatím jsem s ním jezdil jen po ulici, sousedi, kteří mají také motorky, hned koukali, na čem to jezdím. Je fakt krásnej.

Kolik aut a motorek tedy máte v garáži?

Civilně jezdím octavií, kterou mám od Škodovky přes olympijský výbor, což je pro mě super, protože každý den jezdím sto kilometrů. Na zábavu mám mustanga, manželka má S-Max jako velké rodinné auto. Pak mám fichtla a velkou hondu, na které už toho nenajezdím také tolik co kdysi. Než jsme měli děti, jezdili jsme s Pavlou skoro každý víkend na výlety, najezdil jsem až osm tisíc kilometrů za rok. Minulý rok jsem najel na motorce jen 1500 kilometrů, to se až stydím. Letos doufám, že bude víc času a potrápím ji víc. Baví mě hlavně cestovat, někam se podívat, užít si přírodu, silnici.

K mustangům jste se dostal jak?

Líbily se mi odjakživa, i mojí manželce. Tak jsme měli sen, že bychom si mustanga pořídili. Já říkal, že až vyhraju olympiádu, tak si ho koupíme. Byl jsem druhej, ale pak jsme objevili jednoho hezkého, staršího, tak jsem říkal, že by přesně vyšel za tu olympijskou odměnu. Byli jsme se tam podívat a hned ho v bazaru koupili.

Manželka vaši vášeň pro motorismus tedy sdílí?

Určitě, ta v tom vyrůstala odmala. Její táta dokonce jezdil jako mechanik s rallye týmem. Měla k tomu blízko, nikdy se nebála se mnou jet na motorce nebo v autě.

Vás by také lákalo si jednou zkusit nějakou rallye nebo vytrvalostní závod Le Mans?

Určitě, ale spíš jako divák než jako řidič. To musí člověk hodně umět, já se nepovažuju za takového borce, že bych jezdil na okruhu Le Mans… Navíc motorsport je hodně o penězích, s tím je to dost složité.

Baví vás i historie mustangů, filmy z 60. let?

Určitě. Máme doma i modely, dokonce jsem chtěl přikoupit ještě jednoho z let 1966–1969. Našel jsem si ho v inzerátech, ale pak jsme kvůli financím usoudili, že bude lepší investovat do bydlení než mít doma čtyři auta a pořád dlužit za barák.

Do aut a motorek se asi peníze dají cpát pořád…

Přesně tak. Jak jsou mustangy v Americe strašně oblíbené, otevřete si e-shop s náhradními díly, a když máte dolary, jen klikáte jak v počítačové hře… To mě na tom i baví, že vám přijde krabice z Ameriky, můžete si skoro vše sami namontovat, není to nic složitého kromě elektroniky. A znám šikovné kluky z Neratovic, co mají dílnu právě s mustangy, věnují se tuningu, staví i závodní auta.

Jezdíte rád rychle?

Na okruhu nebo na letišti mě to baví, ale v provozu rychlost nijak nepokouším. Mám rodinu, už jsem z bláznovství vyrostl. Když mám přehled, je volná silnice, svezu se rád rychleji, ale nemám potřebu na Jižní spojce kličkovat zleva, zprava, podjíždět, to pro mě není adrenalin.

Kolik máte rychlostní rekord?

Když jsme jezdili sprint na čtvrt míle, za mokra jsme po 400 metrech měli s mustangem nějakých 190. A maximálně jsem jel 280 v autě a 290 na motorce. Ale nemám zapotřebí to nějak zkoušet.

Baví vás sledovat i závody formule 1 nebo Grand Prix motocyklů v televizi?

Baví, když mám čas. Teď jsem byl naštvanej, že formule je jen na placených kanálech, které nemáme kvůli dětem, aby nekoukaly na miliardu programů…

Po hrách v Pekingu jste si pořídil motorku, po Londýně auto. Už máte vymyšleno, co přijde v případě úspěchu za rok v Riu?

To nevím, zatím se soustředím na to, abych se do Ria dostal, uspěl a pak třeba budu přemýšlet nad další příjemnou věcí. I když je možná dobré přemýšlet nad tím už před olympiádou, protože je to aspoň nějaký cíl a motivace.

Radši tedy před sebou máte konkrétní vizi než třeba jen samotnou finanční odměnu?

Přesně tak, pak si to představím před očima a o to víc tahám. Jednou v Amsterdamu na regatě byla hlavní cena švýcarské hodinky asi za šest tisíc eur a já si říkal, že je tam přece nemůžu nechat. Vedle mě jel Drysdale a byl to náš asi nejvyrovnanější závod v životě, od startu do cíle jsme mezi sebou měli nejvíc snad metr a půl. Ale já tam viděl ty hodinky a o metr vyhrál. (úsměv)

Michal Osoba, Právo

Zrušit


Časová osa: Vodní sporty

Filtr článků - Vodní sporty