Článek
Před vrcholem svého sportovního snažení hodovat nemohl, po návratu z paralympiády pětadvacetiletý plavec životosprávu bez obav poruší. „Svíčkovou miluju, tak šest knedlíků si k ní dám,“ plánoval zvesela.
Petráček se narodil s vadou dolních i horních končetin, na nichž mu chybějí pažní kosti, k plavání se dostal díky podnikání rodičů. Ti měli pronajatý penzión v Lipně nad Vltavou a z místního bazénu nemohli syna dostat.
„Taťka mě vždycky hodil do vody a já splýval třeba dvě hodiny. Pak jsem se dostal do občanského sdružení, učil se techniku a v patnácti byl v juniorské reprezentaci,“ popisuje svůj plavecký rozvoj.
Petráček spadá do kategorie S4 a právě kvůli slučování kategorií musel změnit svou hlavní disciplínu. Původně sbíral úspěchy na 50 m motýlek, jenže po spojení se sportovci s menším postižením neměl šanci bojovat o zlato. „Přeorientoval jsem se na znak, abych mohl medaili z paralympiády přivézt,“ vysvětluje.
Dohmaty hlavou nebolí
V Českých Budějovicích se student Vysoké školy technické a ekonomické připravuje s koučem Jiřím Filipem ve skupině se zdravými plavci. „Často trénuju s holkama mezi třinácti a patnácti lety. Dají si ruce za záda a zkouší si taky delfínové vlnění,“ popisuje společnou přípravu. Díky sponzorům si mohl dovolit i zahraniční soustředění, v létě ladil formu v Itálii a na Kanárských ostrovech.
Kvůli chybějícím pažím ale Petráčkův styl vypadá jinak než u zdravých plavců. „Nejdůležitější je právě technika, silou by to bylo náročné. Taky mi v Riu trenér po rozplavbě říkal, abych se víc položil do vody a nerubal hlavou. A vzpomněl jsem si i na Zátopkovo motto Když nemůžeš, přidej. Jakmile jsem nemohl, přidal jsem v technice,“ líčil cestu za zlatem.
Specifické jsou i dohmaty, Petráček se kraje bazénu jako první dotýká hlavou. „Podle pravidel musíme dohmatávat hlavou, ne třeba ramenem, abychom byli v rovině. Někdy, když jedu na doraz, se fláknu víc, než je zdrávo, ale časomíra je měkká, takže to nebolí,“ ujišťuje.
Londýn byl nejlepší
Rio bylo pro Petráčka už třetí paralympiádou. „Nejlepší byla v Londýně, tam bylo všechno perfektní,“ srovnává. Ani Brazilce ale neměl důvod hanit. „Všechno šlapalo, i tribuny byly plné,“ líčí.
Spoustu věcí, které během olympiády haprovaly, dokázali organizátoři vychytat. „Trenér cyklistů Viktor Zapletal, který byl na olympiádě s Jardou Kulhavým, říkal, ať nečekám žádné extra podmínky, ale všechno se zlepšilo,“ pochvaloval si.
Česká výprava z Ria přivezla sedm medailí, ale jen ta Petráčkova byla zlatá. „Všichni mi říkají, že jsem druhý Krpálek,“ vtipkoval v narážce na jediného českého vítěze ze srpnové olympiády. „Rád bych se s ním jednou potkal,“ přiznává.
