Hlavní obsah

Hradilek přišel po Riu i o mistrovství světa. Jsem zklamaný, ale motivaci pořád mám, říká

Michal OsobaPrávo

Ještě dlouho po dojezdu posledního nominačního závodu na Trnávce gestikuloval a debatoval s rozhodčími. Sporná padesátisekundová penalizace definitivně zhatila naděje Vavřince Hradilka na účast na vrcholných akcích této sezóny. V pozici čtvrtého nejlepšího kajakáře se může se zahraniční konkurencí poměřit jen pří závodech Světového poháru.

Foto: Adam Svoboda/kanoe.cz

Kajakář Vavřinec Hradilek při nominačním závodě na Trnávce.

Článek

Jak probíhal váš protest proti trestu za neprojetí branky?

Máme zpomalený záběr, kdybych tam byl tak, jak říkal rozhodčí, hlavou bych udělal úplně jiný pohyb. To byl průjezd, který dělám v tréninku i v závodech na každé protivodě, když ji chci projet rychle, nebylo absolutně pochyb, že bych tam měl mít padesátku.

Co jste tedy po dojezdu cítil? Bezmoc, zklamání…

Určitě mě ta padesátka mrzí a jsem zklamaný, že po deseti letech nejsem v mančaftu. Ale celá nominace mě bavila, nemám z ní úplně špatný pocit. Takže bezmoc necítím, mám motivaci se do týmu vrátit.

Říkáte, že vás nominace bavila, ale jak předem nominovaný Jiří Prskavec, tak Ondřej Tunka s Vítem Přindišem měli lepší výsledky. Zlepšili se, nebo vy jste dělal chyby?

Já se určitě změnil v pojetí závodní jízdy, možná nejsem tak dravý. Navíc jsem si v sobotu zablokoval krk, ale na to se nevymlouvám. Všichni čtyři jsme v elitní dvanáctce světového žebříčku, jezdit s klukama na setiny není špatný výkon, znamená to, že můžu na svěťácích myslet na nejvyšší příčky.

Připouštíte, že nejste tak dravý. Není to i tím, že kvůli různým projektům nemáte tolik času na trénink?

Ano, tréninku není tolik, přiznávám. Ale když na něm jsem, věnuju se mu na sto procent. Divoké období mám za sebou a ještě pár sezón se na pádlování dokážu soustředit, abych jezdil v kontaktu s těma klukama.

Reklama