Článek
Jeho táta a současně trenér dojel při předchozím šampionátu v Česku v roce 1998 čtvrtý a pochopitelně ho vůbec netrápilo, že ho syn o příčku překonal. „Já jsem rád, že má medaili. Ale při tom, jak dneska jel, je to trochu hořkosladké,“ hlásil Jiří Prskavec starší.
O dotyku nevěděl
V Troji předvedl jeho syn absolutně nejrychlejší jízdu ze všech finalistů, jenže u času mu naskočila dvousekundová penalizace za dotek na brance číslo dvanáct. Ani jeden člen sehraného rodinného dua si jí nebyl vědomý, ale i opakovaný záběr na obrazovce potvrdil, že rozhodčí se nemýlili.
„Já si dole myslel, že se mi konečně povedlo trať sjet čistě, tak jsem se v cíli trochu divil, že nejsem první. Až pak mi kluci řekli, že jsem tam měl malý šťouch,“ vyprávěl Prskavec, jehož na stupních vítězů doplňoval vedle vítězného Slovince Petera Kauzera i stříbrný krajan Vít Přindiš.
Trať pro Poláky
„Vždycky je to sladší, když tam jsme dva,“ ujišťoval pětadvacetiletý Prskavec. Spolu s Ondřejem Tunkou pak Češi završili parádní kajakářské odpoledne zlatem ze závodu hlídek, byť z tratě postavené na víkendová finále polským koučem Popielou Prskavec nebyl stejně jako Tunka vůbec nadšený.
„Nelíbilo se mi, že byla postavená trochu účelově na Poláky, tak jsem rád, že se to jim to vymstilo a nepostoupili ze semifinále. Aspoň se ukázalo, že se to dělat nemá, a doufám, že příště bude trať zase fér pro všechny,“ doufal Prskavec a těšil se, jak si bude moct tátu dobírat.
„Na vodě už jsem ho asi překonal ve všem. V čem ještě ne? V tom, že má dobrého syna, který prý dobře závodí,“ vykládal rozesmátý bronzový medailista z olympiády v Riu.
