Článek
Mnoho hokejistů tvrdí, že myslí jen na příští zápas. Kdy jste vy osobně začal myslet na olympiádu?
Dá se říct, že na ni teď myslím každý den. Navíc média a prostředí v kabině Ottawy, kde dalších sedm spoluhráčů jede do Turína, mi ji stále připomínají. Dá se říct, že opravdu denně na ni přijde řeč.
Po OH v Salt Lake City jste říkal, že je nepravděpodobné, abyste se znovu objevil v dresu národního týmu. Když jste začínal sezónu s Ottawou, blesklo vám hlavou, že se ta šance opět objevila?
Byl jsem v širší nominaci někdy od června. Ale myslel jsem na olympiádu už od chvíle, kdy jsem se rozhodl, že v této sezóně budu hrát hokej. Takže někdy od února minulého roku.
Mírná většina fanoušků soudí, že v Turíně by měl být gólmanskou jedničkou Tomáš Vokoun, většina odborníků či bývalých hokejistů by ale volila vás. Budete zklamaný, když k prvnímu utkání nenastoupíte?
Připravuji se, jak nejlépe umím. Velmi rád bych nastoupil. Pokud ale trenéři rozhodnou jinak, budu jejich rozhodnutí respektovat.
Má Vokoun nějaké brankářské schopnosti, které mu závidíte?
Myslím, že Tomáš lepe rozehrává puky. Tedy určitě na větší vzdálenost.
Českým fanouškům zatrnulo, když jste si před utkáním s Atlantou při rozbruslení poranil záda. Věděl jste hned, že to je lapálie a nic vážnějšího?
Nebylo to opravdu nic vážného. Ten den mi nebylo dobře, a když mě ještě při rozbruslení chytla záda, bylo rozumnější nenastoupit.
Je tato NHL jiná, než jak jste ji zažil před výlukou?
Ano, NHL je jiná. Padá více gólů. Chodí více lidí. Kromě mnoha dalších věcí.
V zámoří se prý mluví o finále Kanada-Česko, kdo podle vás může nejvíc ohrozit takový scénář?
Tak o tom jsem nic nečetl ani neslyšel... Myslím, že kdo chce vyhrát olympiádu, musí porazit Kanadu a Švédy.
V knize Chytám svůj život pečlivě popisujete nájezdy s Kanadou v Naganu. Když vzpomínáte na tenhle zápas, mnohými považovaný za největší v české hokejové historii, máte ho pořád detailně v hlavě, nebo už je to pro vás "dávná" minulost?
Kdybych chtěl, tak bych si jistě na mnoho věcí vzpomněl, ale teď, když se má člověk soustředit na nadcházející turnaj, není k tomu vhodná chvíle.
V play-off olympiády zase mohou rozhodovat nájezdy, trénujete nyní víc než obvykle?
Poslední dobou si většinou po tréninku zachytám deset až dvacet samostatných nájezdů.
Co se vám vlastně vybaví jako první, když někdo vysloví Nagano či Salt Lake City?
Zlato a prohra s Ruskem.
Na olympiádě jste poprvé startoval v Calgary v roce 1988, jaké máte na tyto hry vzpomínky?
Dá se říct, že ty nejhorší. Mužstvo bylo v rozkladu. Já jsem byl navíc před hrami poprvé zraněný a dlouho nechytal. Takže jsem tam nezačínal a zapojil se až během turnaje.
V kuloárech se mluví o tom, že česká výprava má potenciál přivézt z Turína nejvíce medailí v historii olympiád. Jaký je na to váš názor?
Tyto věci nechám na expertech. Budu moc rád, když i my, hokejisté, k tomu přispějeme.
Jak na vás působí skutečnost, že budete v Turíně ve svých jednačtyřiceti nejstarším českým olympionikem?
Je mi to úplně jedno.
Láká vás na olympiádě kromě hokeje i možnost podívat se na nějaký jiný sport nebo setkat se se sportovci z jiných odvětví?
Na tyto věci vůbec nemyslím. Navíc z minulosti vím, že na to není ani příliš času. Ale pokud bude, rád se na nějaké boje o medaile podívám.
Troufnete si říct, v jaké disciplíně zimní olympiády byste byl dobrý, kdybyste se jí věnoval tak jako hokeji?
Snad ve sjezdovém lyžování. Snad... Kdybych s tím začal před pětatřiceti roky.
