Hlavní obsah

Vokoun svou roli neřeší, je mu ctí být v Turíně

TURÍN

V květnu minulého roku dovedl brankář Tomáš Vokoun hokejovou reprezentaci na mistrovství světa ve Vídni ke zlatu. V NHL podává stabilně skvělé výkony v Nashvillu. Nominace na zimní olympijské hry do Turína byla v jeho případě takřka samozřejmostí. Stejně jako Dominik Hašek však žije v napětí, kdo bude jedničkou týmu pro nadcházející turnaj.

Článek

Nejistotou se však devětadvacetiletý gólman netrápí. "Pro mě to není nepříjemné, nemohu to ovlivnit. Když mi trenér řekne, že chytám, připravím se na to. Když padne volba na Dominika, můj přístup se nijak nezmění. Jediné, čeho bych se bál, aby to špatně neovlivnilo naladění mužstva. Mně osobně je to jedno," řekl Vokoun včera bezprostředně po akreditační proceduře v olympijské vesnici v Turíně.

Volba je na trenérovi

Otázka obsazení brankářské jedničky mu působila nepříjemnosti v častých dotazech ze strany veřejnosti. "Všichni se ptají, jestli budu chytat. Ale já odpověď neznám," usmál se brankář. Prohlásil, že na trenérovi jeho volbu ani nevyzvídal. "Nepídil jsem se po tom. Domluvili jsme se, že se vše dozvím po příletu sem, kdy si o obsazení brankářského postu promluvíme všichni tři společně."

V posledních zápasech svého Nashvillu v NHL měl dobrou formu. "Cítil jsem se velice dobře, ale myslím, že trenér své rozhodnutí nedělá podle posledních pěti čtyř zápasů. Asi se rozhoduje podle toho, komu více věří. Myslím, že jde o otázku dlouhodobé výkonnosti, a ne dvou zápasů."

S Haškem se skoro neznají

Pomyslný souboj s Haškem nijak neprožívá. "Skoro vůbec se neznáme. Jednou jsme spolu byli na exhibici a jednou jsme se bavili po telefonu. To je všechno," uvedl nejlepší brankář loňského mistrovství světa.

Možnost, že by si o současné situaci promluvil přímo s druhým adeptem na klíčové místo třeba nad šálkem kávy v kavárně olympijské vesnice, považuje za nepravděpodobnou.   "Není to mezi námi. Je to věc trenéra," pokrčil rameny Vokoun. "Mezi námi nemá smysl se o pozici obsazení jedničky bavit. My hráči do toho nemáme co mluvit. I když se o tom budeme bavit, ani jednomu z nás to v ničem nepomůže," přemítal Vokoun.

Boj o medaile si hodlá užít

Atmosféra olympijského Turína ho bezprostředně po příletu nijak nezasáhla. "Jeli jsme v autě až přímo do vesnice. Nic jsme neviděli," vysvětlil Vokoun. Boj o turínské medaile si však hodlá užít. Nesmírně si své přítomnosti váží. "Olympiáda je určitě největší sportovní podnik na světě. Nikdy jsem na ní nebyl. Pro mě je čest být tady," říkal přesvědčivě.

Když se loučil se spoluhráči v Nashvillu, ani v nejmenším nelitoval, že zatímco on do připravené tašky balil výstroj, mnozí kolegové už měli většinou doma nachystaná zavazadla pro dovolenou. Podle regulí totiž hráči klubů v NHL nesmějí během olympijského turnaje trénovat. "Na Havaji by určitě bylo hezky, ale já na to vůbec nikdy nemyslel ani v nejmenším. Pro mě je ctí být tady. Kdybych to tak necítil, byl bych třeba právě na Havaji."

Reklama