Článek
"Mám medaili, takže nemůžu říci nic jiného, než že mi tyhle podmínky vyhovují," řekl Bauer s úsměvem po tiskové konferenci a vytáhl z kapsy stříbrnou medaili. "Líbí se mi moc. Jsem rád, že ji mám, ale asi mi to dojde později," prohlásil běžec.
Před závodem, který měl start v 10 hodin, se vzbudil v 6:50. Jako obvykle si dal studenou sprchu a šel se proběhnout. Jakmile vyběhl ven, jeho nálada klesla. "Viděl jsem pět centimetrů nového sněhu a slušně přeloženo si řekl: to je špatný. Měl jsem z toho zkaženou náladu, takovou skeptickou a byl docela odevzdaný," přiznal Bauer.
Stihl ještě cvičení, na kterém se domluvili se sportovním psychologem Olegem Mazurovem, a v devět přijel na stadion. "Při rozjíždění jsem měl lepší pocity, než jsem čekal, ale stopa byla po sněhu hrbolatá a častokrát mi to ustřelilo," řekl Bauer. Vzpomněl si na skiatlon, v kterém dlouho vedl, ale nakonec dojel desátý. "Jestli mě ten skiatlon nebude mrzet," myslel si.
Potřeboval zpětnou vazbu
Na přípravě lyží se vůbec nepodílel. O ideální mazání se postarali odborníci v čele s jeho osobním servismanem Vítem Fouskem. "Vůbec jsem netestoval, jen jsem se projel sto metrů, jestli na nich budu schopen jet," řekl Bauer. Na start přišel dvanáct minut před svým vyběhnutím, ale Fousek nikde. "Když pak přišel, tak se mi ulevilo. Start se blížil, ale nebylo to na hraně," řekl.
Od startu vyrazil opatrněji podle taktiky, na které se dohodl s trenérem Miroslavem Petráskem. Přesto po třech kilometrech dojel Švéda Anderse Södergrena. "To mi pomohlo, potřeboval jsem zpětnou vazbu, abych věděl, jak jedou ostatní," řekl Bauer. Od šestého kilometru už bojoval o medaili s trojicí běžců. "To jsem věřil, že to udržím, i když jasno bylo až v cíli," uvedl.
Před závěrečným stoupáním dostal hlášení, že jede stejně jako Rus Vasilij Ročev a o tři vteřiny rychleji než Němec Tobias Angerer. "Trochu mě to vyděsilo a donutilo závěru toho kopce se ještě zmáčknout a vydupat ho," řekl Bauer. Když dojel do cíle, zaklonil hlavu a podíval se na výsledkovou tabuli, jestli Rusa porazil. "Viděl jsem, že jo a věděl, že mám medaili," uvedl.
Jednou mu krátce probleskla hlavou myšlenka, že by mohl myslet i na zlato. Na mezičasech mu hlásili, že pořád drží stejný odstup od Estonce Andruse Veerpala. "Třeba mu dochází a ještě to zlomím, ale v tom posledním kopci už jsem věděl, že ne," dodal Bauer na adresu svého jediného přemožitele.
Úlevu, že konečně získal na velké soutěži medaili, ani necítil. "Od té doby je takový shon, že si to ani neuvědomuji. Nestihl jsem si to zatím příliš užít," konstatoval Bauer.
Pomohli fanoušci
Na stupních vítězů si poskočil s rukama nad hlavou a uklonil se divákům. "Ale říkal jsem, že to je jak normální svěťák," řekl Bauer. Vedle servisu děkoval i fanouškům. České vlajky byly vidět podél celé trati a Bauer povzbuzování vnímal. "Bez fanoušků by to bylo výrazně těžší. Když jsem jel do finiše, tak jsem slyšel to hučení, tu skvělou kulisu," řekl.
Ze stupňů vítězů proto přiběhl k tribuně a mezi diváky hodil kytku. Poplácal se s nejbližšími po ramenou a nechal je sáhnout si na stříbrný kov. "Protože si to zasloužili," řekl Bauer.
Stříbrem z olympijských her překonal vlastní tchyni. Helena Šikolová-Balatková, matka jeho manželky Kateřiny, skončila třetí na pět kilometrů klasicky v Sapporu 1972. "Na to jsem si vzpomněl před olympiádou, ale po závodu ne. Věděl jsem, že doma už jedna medaile je, no a teď tam budou dvě," usmál se Bauer.
Otec skoro dvouletého Matyáše dobře poznal, jak malá hranice dělí medailisty od ostatních. "A jsem proto moc rád, že vše, co se pro to dělalo, šlo správným směrem," řekl s úlevou. Ani si v daný moment neuvědomil, že za stříbro získal odměnu půl miliónu korun. "Určitě se peníze využijí tak, že budou pryč dříve, než zjistím, že jsem je vlastně měl," vtipkoval český běžec.
