Psali mi, že jsem podělal olympiádu, přiznal liberecký Šimek

Ještě jsem olympiádu nespolknul. Někdy na mě na sociálních sítích ta šance v prodloužení vypadne. Budu sprostý, s..e mě to furt, protože jsem to měl na hokejce. Jak jsem říkal, mohl jsem být za boha. Takhle jsem měl i negativní zprávy. Chtěl jsem se od toho trochu distancovat, protože lidi psali i nenávistné vzkazy, že jsem českému národu celou olympiádu po…l. Tohle se nečte úplně dobře. Ale hokej je prostě takovej. Chyby se stávají. I když to nechci nazývat chybou. Prostě jsem měl na hokejce gól a nedal. Bohužel se tak stalo, ale život jde dál. Už je to minulost.

Nečetl bych je, ale když na mě vyskočí zpráva, přečtu si, kdo mi co chce. Někdy to samozřejmě nečtu, jenom vymažu. Ale převládalo víc pozitivních než těch negativních zpráv. Ale ta negativní se do hlavy zaryje mnohem snáz než ta pozitivní.

Jel jsem tam s tím, že možná nebudu vůbec hrát, že třeba budu až osmý obránce. Ale myslím, že s Hroňasem jsme vytvořili dobrou dvojici a v každém zápase jsme podali maximum toho, co v nás bylo. Bohužel ve čtvrtfinále to na Kanadu nestačilo. Asi jsme tam měli odehrát líp zápasy v základní skupině.

On si mě protihráč hodně dobře vybruslil, pak dal Hughes ze stejné pozice gól mezi nohy… Taky jsem střílel mezi nohy, protože mi tam ten úhel tak zmenšil, že už moc kam jinam střílet nešlo. Pak jsem si říkal, jestli jsem to třeba neměl potáhnout víc doleva, ale když jsem pak koukal z opakovaného záznamu, tak tam mě už zase křižoval McDavid a ten by mi puk vypíchl. Gól jsem nedal, ale myslím si, že v tu chvíli to byla asi nejlepší možnost, co jsem mohl udělat.

Celý ne, jen tahle situace na mě vyskakovala na instagramu. Ale jak jsem říkal, docela mně to pošramotilo sebevědomí, takže jsem se k tomu nechtěl vracet a chtěl jsem se už soustředit na zápasy v Liberci. Už je to měsíc, už to přešlo.

Byly tam dobré věci, ale jedna negativní člověka prostě sundá.

Myslím si, že pomohl proslov Radima Rulíka v kabině po předchozím zápase. I Židla tam mluvil. Myslím, že si tam každý uvědomil, proč jsme na olympiádě byli. Že jsme tam nebyli za ta jména na zádech, ale za znak, co jsme měli vepředu. Každý v kabině si to v tom zápase uvědomil. To asi sehrálo největší roli.

Bylo by to hezké. Člověk stárne a už těch šancí moc nebude. Bude záležet, jak daleko v play off dojdeme a jak budeme zdraví. Ale když mi zavolají, jestli pojedu, tak bych jel rád. Může to být poslední šance jet na mistrovství světa.

Snažím se, ale Galvus je svůj. (usměje se) Hlavu už má nějak nastavenou a určitě ví, co chce. Někdy se zeptá, jak to třeba v Americe chodí. Snažím se mu odpovědět, ale ten kluk je svůj, což je možná pro něj dobře. Přijde mi, že tihle salámisti toho v kariéře dosáhnou nejvíc.

Určitě. Ten kdyby si přečetl nějakou negativní zprávu jako já po Kanadě, jak mu píšou, že je kretén a nevím, co všechno, asi by se tomu usmál, vymazal by to a vůbec by se v tom nebabral.

Nehrál jsem, protože jsem s Hradcem Králové blbě zblokoval střelu do ruky. Nebylo to vůbec příjemný, nemohl jsem ani vystřelit. Ale máme za sebou soustředění ve Vrchlabí a dnešní trénink a na Vary budu stoprocentně připravený.

Bude nepříjemný. Myslím si, že zápasy nebudou o hodně gólech. Vždy o gól, maximálně o dva. Oba týmy mají výborné gólmany. U nás Kvaky (Kváča), u nich Frodlik (Frodl). Záležet bude na maličkostech. Hokej bude trochu jiný. Jak mají malé hřiště, taky to bude trochu rozdíl. Ale všichni se těšíme. Proto jsme tady padesát dva kol makali a bojovali, abychom se do play off dostali. Ať to už začne!

Určitě. Mladí hráči jako Galvus, Servác Petrovský nebo Jansa udělali v této sezoně neskutečný pokrok. Už jenom na tréninku je bránit je fuška. Naše tréninky jsou kolikrát horší než zápasy, protože kluci jsou fakt našlapaní. Trenéři s Birnym (Birnerem, sportovním ředitelem) sestavili tým hodně dobře, charakterově dobře. Některé týmy to třeba budou chtít hrát na dovednosti a hokejovost, ale my na zodpovědnost a urputnost. Věřím, že v play off s námi nebude chtít nikdo hrát.

Vidíme to v oslabení. Kdybychom asi úplně nezkonili doma zápas s Olomoucí, tak ta procenta by asi byla ještě někde jinde. Nevím přesně, kolikátí jsme v procentuální úspěšnosti ubráněných oslabení skončili, jestli první, nebo druzí.

A minulou sezonu jsme podle mě byli poslední nebo předposlední. Tyhle speciální týmy se zlepšily. Asi ne úplně přesilovka, ale oslabení bylo v zápasech hodně znát. Má systém, kterému věří. Hlavně se snažíme nepřizpůsobovat se soupeři, ale soupeř musel reagovat na nás, na naše oslabení. Takže když je jiný, jen reagujeme třeba na jejich signál, ale jinak se striktně držíme našeho systému, co chceme hrát.

Hodně. Samozřejmě jsem rád, že vím, co se mnou další čtyři roky bude. Jsem i rád, že jsme se domluvili tady v Liberci. Už bych nikde jinde hrát nechtěl. To bych raději s hokejem skončil. Takže jsem rád, že se to o další čtyři roky prodlouží. Začali jsme tady novou kapitolu, z čehož vyplynulo i třetí místo po základní části. Teď doufám, že všechno úsilí a tvrdá práce vygraduje v play off.

Možná třetí den po návratu z olympiády si mě vzal Birny stranou a říkal, že by mě chtěl prodloužit. Kdybych už nemohl hrát za Liberec, tak bych už asi hokej nehrál. Nikam bych už rodinu nestěhoval. Takže jsem hrozně rád, že se to povedlo a že tady můžu zůstat a že jsem dostal důvěru na další čtyři roky. Smlouvu jsem ještě na příští rok měl, takže se to prodloužilo od té následující. Jsem rád, že tady oceňují mou práci za poslední dva roky.

Možná to trvalo čtyřicet čtyři minut agentům, když volali s Birnym. (usměje se) Ale se mnou to fakt bylo krátký, pět minut. Ve finále jsem k tomu ani agenty nepotřeboval. Hned jsme se dohodli a stávající smlouva se vlastně jen prodloužila o další tři roky.

Ne, je úplně stejná. Jenom se dopsal dodatek, že se stávající prodlužuje do roku 2030. Jsem spokojený s tím, jaké tady mám zázemí. I co se týče financí. Nebylo vůbec potřeba ještě někam stoupat.

To už je.

Uvidíme, jak se budu cítit. Někdy vstanu a cítím se, jak kdybych už skončit měl. A pak zase vstanu a cítím se jak dvacetiletý, takže se uvidí za čtyři roky.

Samozřejmě nejlepší by bylo úplně na vrchol, ale hlavní je každodenní poctivá práce. Podávat dobré výkony, aby s námi byli fanoušci spokojení a chodili na nás rádi. A pak zkusit dojít na ten vrchol. Nastavili jsme tady nějakou kulturu týmu, dřeme jako koně. Jestli jste viděli teď trénink, tak bylo znát, jak makáme. Takhle se budeme chtít určitě prezentovat po čtyři roky, co tady budu.

Každodenní práci. Na tréninku nevypustit jediný souboj, střelu, chodit před gólmana… A začíná to už v kabině. Bude to vypadat úsměvně, ale přijít do kabiny a mít ji uklizenou a čistou a chodit do takového zdravého prostředí než do bordelu. To se tady prostě nastavilo a tyhle věci se odráží i v zápasech.