Rubriky:

Vancouver 2010

Vokoun: Být srovnáván s Haškem, to je pro mne poklona

21. února 2006 05:00

Čeští hokejisté zvládli důležitý zápas proti Itálii a po vítězství 4:1 si zajistili postup do čtvrtfinále. V posledním utkání základní skupiny se v úterý utkají s Kanadou. Brankář Tomáš Vokoun zaujal na prvních olympijských hrách místo české jedničky a v exkluzivním rozhovoru pro Právo řekl, že nepojede na MS do Lotyšska.

 

SPORT.CZ/Tomáš Fliegl

Jste na svých prvních olympijských hrách. Co pro vás účast v Turíně znamená?

Je tu velký šrumec, hodně sportovců ze všech zemí. Atmosféra je jiná než třeba na mistrovství světa, kde se s většinou hráčů známe. Ale ani se necítím, jako bych byl na olympiádě. Tady v Turíně jsou jen zástupci některých sportů, jiní jsou ve dvou vesnicích v horách...

Měl jste možnost promluvit s některým z ostatních českých sportovců?

Ne. Není čas. Snažím se odpočívat a nabrat síly. Mrzí mě, že nemáme příležitost vidět jiné sporty. Ale jsem z cestování a programu tak unavený... Rád bych viděl jiné Čechy, třeba skoky na lyžích. Nebo bych vyrazil na sjezdové lyžování. To mám hodně rád. Jako mladý jsem chodil i na běžky. Ale jet dvě hodiny v autě do hor a dvě zpátky, na to nemám momentálně ani fyzicky. Jsem tak utahaný, že nemám ani sílu, abych šel do města. Je to náročnější, než jsem čekal.

Fanoušci doufají v opakování triumfu z Nagana. Sledoval jste pro český hokej tak slavný turnaj? Myslel jste po nominaci do Turína, že by bylo fajn zažít to samé?

Samozřejmě jsem se tehdy díval. Šlo o první zlato v historii. Euforie byla obrovská. Těžko se tomu lze přiblížit. Ale jakákoliv olympijská medaile je tím nejcennějším. Z hlediska turnajů, které se konají, nic významnějšího neexistuje. A srovnávat olympijské hry se Stanley cupem nelze.

Tehdy se hrdinou národa stal brankář Dominik Hašek. V nominaci pro Turín jste byli oba. Veřejnost s napětím sledovala, kdo se stane jedničkou. Jak jste tenhle pomyslný souboj bral vy? Byl jste smířený s úlohou druhého gólmana?

To ne. Vůbec jsem to neřešil. Nevěděl jsem, jakou budu mít pozici. Já doufal, že se prostřídáme. Před olympijským turnajem jsme hráli šest hodně těžkých zápasů, při nichž na mě šlo pokaždé přes čtyřicet střel. V klubu říkali, že by byli rádi, kdybych nechytal a mohl si odpočinout. A mysleli to vážně. Doufali, že bude chytat Dominik.

V Nashvillu si vážně přáli, aby jste na olympijských hrách byl jen jako dvojka?

Možná v tom byla trocha nadsázky, ale mysleli to vážně. Zápasy, které s Nashvillem vyhráváme, končí většinou rozdílem gólu a pro mě je to šedesát minut nervování. Prostě si neodpočinu. V letošní sezóně jsem přitom odchytal sedmačtyřicet zápasů pod dost velkým tlakem. A tady nejde jen o fyzickou únavu, protože tu přemůžete. Ale s psychickou únavou se člověk vypořádává složitěji.

Dominik Hašek musel kvůli zranění z turnaje odstoupit a fanoušci vás s ním budou logicky srovnávat, protože dost silně touží po úspěchu. Jste na takový tlak připravený?

Je pro mě poklona, že mě lidé srovnávají s Dominikem. S nejlepším brankářem, který podle mě kdy chytal. Ale já nehraji proto, abych se mu vyrovnal. Baví mě vyhrávat jako každého.

Dobrá, ale jak jste bral předolympijské dohady, kdo by měl být jedničkou českého týmu? Vždyť to od začátku bylo postavené kdo z koho...

Já to tak nebral. Jasně, všichni v sobě mámě nějakou přirozenou soutěživost, ale hrajeme za jeden tým. Přijel jsem s tím, že chci pomoct České republice k nejlepšímu umístění. Jestli budu chytat, bylo na druhém místě.

Řekl jste, že před olympiádou jste s Dominikem hovořili jen dvakrát. Mluvíte o poctě při možném srovnání. Obdivujete tedy Haška?

Stačí si vzít program Ottawy, kde je soupiska a u jeho jména všechny úspěchy. Šestkrát vyhrál Vezina trophy pro nejlepšího brankáře NHL, což nikdo nezopakuje. Dvakrát získal ocenění pro nejužitečnějšího hráče v podobě Hart trophy... Vlastně je zbytečné o tom mluvit. Dávám si maximální cíle, ale jsem si skoro jistý, že nikdy nic takového nezopakuji a nikdo jiný také ne.

Dnes vás čeká souboj s Kanadou, kterou jsme loni v květnu porazili ve finále mistrovství světa. Ve vypjatém závěru jste se dostal do ostré slovní potyčky s Dany Heatleym kvůli jeho někdejšímu spoluhráči z Atlanty Snyderovi. Ten zemřel při nehodě v automobilu, který řídil Heatley. Už jste se od té doby setkali?

V NHL proti sobě nehrajeme, ale narazili jsme na sebe pětkrát, možná desetkrát v jídelně olympijské vesnice a samozřejmě také na stadiónu nebo v posilovně. Já to neberu jako problém. V NHL si hráči sprostě nadávají v každém utkání. On vynadal mně, já jemu. Stalo se to před rokem. Z mého pohledu je to uzavřené. Nevidím v tom nic osobního. Já neznám jako člověka jeho a jsem přesvědčený, že on nezná mě. Přece ten incident nepotáhnou s sebou měsíc nebo dokonce rok. Je to uzavřené. Chci Kanadu porazit, abychom získali sebedůvěru jako mužstvo. Nic osobního.

Tehdy jste byl i přes vítězné finále hodně rozmrzelý, litoval jste toho. Pocítil jste nějak své jednání v komentářích kanadských novinářů?

Byli féroví. Podle ohlasů, které jsem měl, psali, že zápas byl rozhodnutý a Kanaďané neunesli porážku. Bylo to trošku nafouknuté. Takové věci se stávají. Hokej je emotivní, kontaktní sport. I normální lidé řeknou za rok tisíc věcí v afektu. Už nad tím vážně nepřemýšlím. Nevím, jestli proti mně něco má. Nedovedu si představit, že by na to myslel celý rok. Máme svých problémů dost.

Nemáte strach z možné vendety z jeho strany? Bude potřeba ostražitosti českých obránců kvůli vaší obraně?

Ne. Určitě se nebojím. A nepotřebuji, aby mě obránci chránili. Jsem přesvědčený, že se ubráním sám. To téma je absolutně uzavřené. Myslím jen na to, jak zlepším svoji osobní hru.

Jak byste hodnotil své dosavadní turínské výkony?

Zatím nejsem moc spokojený. Je těžké najít důvody. Možností je spousta. Věřím, že se to otočí a moje výkony budou lepší. Prostor pro zlepšení je velký.

Mluvíte o velkém psychickém tlaku, kterému jste vystaven v Nashvillu. Jak jste nachystaný na středeční čtvrtfinálový zápas? Na šedesát minut, které rozhodnou o slávě nebo zatracení?

Je to stejné jako na mistrovství světa. Jeden rok prohrajete ve čtvrtfinále, i když hrajete skvěle. Podruhé hrajete slabší hokej a uděláte finále. Na turnaji neplatí, že vyhrají nejlepší hráči, nejlepší mužstvo. Vyhraje ten, kdo hraje nejlépe v tu chvíli, přidá se k němu štěstí a spousta drobných náhod. Pro mě je neuvěřitelné, že jsme turnaje za posledních deset let zvládli takovým způsobem. Rozhodně uděláme všechno, abychom klíčový zápas zvládli. Máme dost zkušené mužstvo, které by to mělo dokázat.

Olympijské hry jsou vrcholem letošní sezóny, ale na jejím konci čeká mistrovství světa v Lotyšsku. Česko bude obhajovat zlato z Vídně. Budete u toho?

Nezúčastním se. Není to tak, že bych nechtěl jet kvůli termínu nebo místu. Ale manželka je těhotná a na začátku června čekáme rodinu, takže zůstaneme v Americe. Reprezentace je pro mě ctí. Na druhou stranu je rodina to nejdůležitější, co mám. Ani na sekundu bych o tom nepochyboval. Neumím si představit, že bych nechal ženu s jedním dítětem samotnou v Americe a ještě by měla rodit. Hokej je pro mě jednou z nejdůležitějších věcí, ale rodina je víc. Chci být při narození dítěte.

Radek Malina, Právo

Zrušit


Časová osa: Vancouver 2010

Filtr článků - Vancouver 2010


Podsekce:

                 

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..