Článek
Do chodby vedoucí k východu z haly donesl Bílek maskota týmu Karla - plyšové růžové prase. "Kluci Karlíčka oplácávají před každým zápasem. Proti Slovákům rozhodně přinesl štěstí," hladil Bílek plyšáka na baterky a záhy ho vybídl k pochodu útrobami stadiónu.
"Pojď k tatovi," ohýbal se k praseti rozesmátý dvoumetrový obránce Marek Malík. Zástupci slovenských médií jen nevěřícně zírali... "Máme jednoho medvěda kodiaka," ukazoval kustod na Malíka. "A také noblesní mužstvo," pokynul hlavou směrem ke kabině.
Čeští maséři potvrdili, že ani tentokrát nezůstala porušena tradice. Až do úterního večera probíhala se slovenskými kolegy normální komunikace, v den zápasu ale jejich soupeři ani neodpověděli na pozdrav. "Slyšeli jsme, že si lidé na Slovensku kupovali české dresy a vyhlašovali, jak s nimi vytřou hospody. Vzkázali jsme jim, že dresy za levnější cenu odkoupíme pro naše fandy, protože ti byli tady v Turíně jednoznačně lepší," smál se Bílek.
Po pár větách mizel v útrobách haly. "Musím jít s kolegou Pavlem Vlašicem klukům slovenským pomoct zabalit ty jejich čemodany, aby byli rychleji doma. Vypravíme pro ně speciální Košičan," culil se Bílek.