Článek
Veřejnost očekávala z Turína zlatou medaili. Oddechl jste si, že máte alespoň bronz?
Pro mě je to úspěch, nikoli úleva. Kolik je českých trenérů, kteří mají bronz z olympiády? Turnaj má svůj vývoj. Nechali jsme pod sebou Rusko, Ameriku, Kanadu, Slovensko. Já říkal, že za úspěch budu považovat medaili. Média pořád psala jen o Naganu, ale na Salt Lake City se zapomnělo. Když si v úvahu vezmete náročnost turnaje, soupisky soupeřů, pak znevažování bronzové medaile není na místě. Jsem rád, že jsme tuhle medaili uhráli.
Nestrašila vás varianta, že byste skončili třeba čtvrtí s pouhými třemi výhrami nad Německem, Itálií a Slovenskem a pěti porážkami?
Kdybychom byli čtvrtí, tak bychom se mohli spokojit s tím, že jsme prošli přes čtvrtfinále. Řekli bychom si, že jsme skončili lépe než na minulé olympiádě. Turnaje jsou zrádné. Připomenu Slavomíra Lenera. Jím složené mužstvo hrálo v Praze vynikající hokej, ale skončilo ve čtvrtfinále. Pak mu spousta lidí naložila na záda, což si nezasloužil. Sport je krásný, ale ošidný. Do historii bude navždy zapsáno, že Česká republika vyhrála na olympiádě v Turíně bronzovou medaili.
Bylo turínské vystoupení vrcholem vaší dosavadní kariéry?
Samozřejmě. Co jméno, to hráčská kvalita, osobnost. Jak lidská, tak hokejová
Jak budete na setkání s hráči, kteří byli v Turíně, vzpomínat?
Jsem hodně spokojený a rád, že jsem s nimi mohl pracovat. Nemají to vůbec jednoduché. Přicestovali se zpožděním, čekal je těžký turnaj, ale parta byla velmi dobrá, kvalitní. Jediný kazem bylo, že jsem onemocněl a měl jsem problém sám se sebou. Jinak si ovšem odvážím vzpomínky na celý život.
Ovlivní turínská olympiáda vaši další práci?
Získal jsem zkušenosti, které bych nikdy nikde za nic nemohl koupit. To musíte zažít, vidět, prostě pocítit na vlastní kůži. Zase jsem o krok dál.
