Článek
Vracejí se vám myšlenky na Londýn?
Hlaváčková: Je krásný pocit letět na olympiádu s tím, že už medaili máme. Je to tak trošku menší tlak, si myslím. Nemít medaili a být v top týmech za posledních šest let by byl větší tlak. Takhle si jedeme Rio užít, co nejlépe reprezentovat, předvést co nejlepší výkon. Co se povede, to se povede.
Fanoušci čekají, že můžete mít další medaili, vy to tak necítíte?
Hradecká: Je pravda, že hodně lidí mi říká, tak letos z Ria zlatá, ne? Já říkám, víte co, je to o čtyři roky později, jiné soupeřky, jiný kontinent, podnebí. Vše jde od začátku. Budeme se soustředit od prvního míčku a budeme se snažit dostat co nejdál.
Co by pro vás bylo zklamáním?
Hlaváčková: Prohrát v prvním kole.
Hradecká: Nedostat se tam.
Byly to velké nervy probojovat se do Ria?
Hlaváčková: Obrovské. Věděly jsme, že jedinou šancí je dostat se přes desítku, což naštěstí Lucka splnila a vzala si mě k sobě. Věděly jsme, když se nám to nepovede, tak je možnost, že nás svaz nenominuje. Měly jsme nervy půl roku, viď? Hrozně jsme o to usilovaly a právě proto jsme tak šťastné, že jsme se tam dostaly.
Nesvazovalo vás to, že musíte být do desítky?
Hradecká: Bavily jsme se o tom, ale tlak na žebříček máme celoročně, protože se snažíme dostat na Turnaj mistryň, kam jede jen osm párů. Možná před zápasem to bylo trošku víc stresující, ale na kurtu jsme na to zapomněly a jely svoji rutinu.
Těšíte se a neřešíte rizika viru zika?
Hlaváčková: Bavily jsme se o tom jednou, když jsem se zeptala Lucky, co ta zika a ona mávla rukou a já taky. Náš sen dostat se do Ria nezastavila ani tahle hrozba. Cestujeme celý rok po světě a zemích, kde je spoustu takových nemocí, akorát se o tom nemluví, je to naše práce a bereme to v Riu stejně.
Mluvily jste s Karolínou Plíškovou, která olympiádu nakonec odmítla?
Hradecká: Viděla jsem ji naposledy v Londýně, tam byla natěšená do Ria, pak mě překvapilo, že nejede.
Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste se rozešly a sešly?
Hradecká: Nevzpomínáme. (smích)
Hlaváčková: Radši moc nevzpomínáme. Je to dlouhý vztah a holt se stane, že to je dole nahoře. Já jsem to tenkrát rozsekla a sama jsem uznala po tři čtvrtě roku, že to nebyl správný krok, už se k tomu ani nemusíme vracet. Nebylo to dobré rozhodnutí, ale třeba nás to nakoplo do více roků do budoucna. Všechno zlý je k něčemu dobrý.
Cítíte se nyní silnější, na kurtu si víc sedíte?
Hradecká: Rok a půl už spolu zase hrajeme, těžko se to hodnotí. Co bylo, bylo, jedeme dál. Dokázaly jsme se vrátit zpátky, začátky nebyly jednoduchý, protože když z rychlíku vystoupíte, tak naskočit a zase vyhrávat turnaje nejde, musely jsme se sehrát, ale povedlo se nám to. Loni jsme byly na Turnaji mistryň a dostaly jsme se do Ria. Už bych se k tomu nevracela.
Pohladíte si medaili z Londýna, než poletíte do Ria?
Hradecká: Mám ji doma v trezoru, jediný co mám venku, je doma vystavený diplom mezi trofejemi. V paměti ji ale mám.
Hlaváčková: To mě ani nenapadlo. Mám ji taky v trezoru, vzpomínky jsou hluboko v nás. Člověk tam jede s pocitem, že už to jednou zažil a byl by to sen, kdyby to zažil ještě jednou.
Co víte o areálu v Riu?
Hlaváčková: Já jsem slyšela, že to není ještě hotové, ale snad to stihnou.
Hradecká: Nevím, jak vypadá tenisový areál. O vesnici vím, ale o areálu jsem moc neslyšela, je tam?
Hlaváčková: Je tam.
V Londýně jste bydlely v olympijské vesnici, jaké máte vzpomínky?
Hlaváčková: Myslím, že jsme za to byly hrozně rády, donutily jsme se tam být a každý den jezdit hodinu a půl na kurty, pak zpátky. Maximálně to za to stálo, úžasná atmosféra, vytvořila se tam úžasná přátelství. Myslím, že to byl skoro úplně největší zážitek z olympiády.
Kamarádíte s někým z olympiády?
Hlaváčková: Já jsem určitě v kontaktu s Vávrou Hradilkem, někdy málo s Davidem Svobodou, s Kiki, to je asi všechno. Člověk nemá tolik času, ostatní cestují po svých sportech.
Kam řadíte olympiádu, je více než Grand Slam?
Hradecká: Je to dost těžké porovnat. Olympiáda je jednou za čtyři roky, grandslamy jsou čtyři do roka. Je to na hodně podobné úrovni. Nemůžu říct, že olympijská medaile je víc než vyhraný Grand Slam.
Je šance zahrát si mix v Riu, napadlo vás to?
Hradecká: To myslím nezáleží na nás, to je na Radkovi (Štěpánek), koho si vezme. Kája (Plíšková) měla hrát s Tomášem (Berdych), ale ti vypadli, takže v žebříčku je na tom nejlépe teď Radek. Je tam dvanáct párů, čtyři jsou na kartu. Bude to strašně těžké. Nevím, uvidíme.
A líbilo by se vám zahrát si mix?
Hradecká: Mně jo, já v Londýně hrála mix.
Hlaváčková: To myslím každé z nás, i singlistkám. Všem by se líbilo zahrát si ještě jednu soutěž. Nikdo by neřekl ne.
Budete lobovat u Radka?
Hradecká: Ne, ne, mail nemám.
Půjdete na kurt s českými barvami, například namalované nehty trikolorou?
Hradecká: Nevím, měly jsme to většinou na Fed Cup, teď na poslední Fed Cup jsem si sama kreslila vlajku a podařila se, takže trikolora nebo něco do barvy tam půjde. Vezmu s sebou laky, máme na to týden něco vymyslet.
