Z nominace jsem měl radost i za tátu. Horák naváže po 24 letech na olympijský start svého otce

Vím, že dodnes je pro něj olympiáda v Norsku silným zážitkem. Já si to nepamatuju a ani jsem neviděl žádné televizní záběry, mám od něj jenom převyprávěné, jak prohráli čtvrtfinálové prodloužení s Kanadou. Když jsem teď točil předolympijský medailonek, pustili mi jenom nějaký šot, jak dává v reprezentačním dresu góly.

Táta hned gratuloval a říkal, že se na olympiádu těší a moc drží palce. Já sledoval nominační přenos se spoluhráčem Vojtou Mozíkem v Podolsku u mě doma, a protože zazněla jména nás obou, prožili jsme si dvojitou radost.

Byl jsem připravený na všechno. I kdybych se do mužstva nevešel, tak by tím život nekončil. Ale moc si vážím, že tu možnost dostávám, a měl jsem z nominace radost i za tátu, který mě vždycky podporoval, a jak to sám hrál, tak ví, co všechno obnáší prosadit se až do nároďáku.

Bude určitě jiná, než co jsem poznal v květnu na šampionátu v Paříži. Už třeba tím, že tahle akce není jenom o hokeji. Je tam hodně sportů, sleduje ji spousta lidí, koná se jednou za čtyři roky a letos navíc v exotické destinaci. Odmala jsem u televize sledoval skoky na lyžích, teď poslední dobou biatlon. Pokud bude šance, podíval bych se na ně rád i naživo.

Táta ne, ale domluvili jsme se, že pojede přítelkyně. Shodli jsme se, že je to jedinečná šance pro nás oba, kterou by neměla propásnout. Jsme spolu už dlouho a sama je veliký fanoušek sportu, takže jsem rád i za ni, že může vidět olympiádu na vlastní oči a ještě mě osobně podpořit.

Hned jsem zjišťoval, jak tam všechno bude fungovat. Ještě se řeší, jestli má zůstat v Soulu a jezdit na zápasy vlakem, nebo si hledat bydlení přímo v Kangnungu, kde hrajeme. Zatím je to vymyšlené tak, že by měla do Koreje přiletět 14. února, den před naším prvním zápasem.

Bude to pro ni asi docela vnitřní boj, ale slíbila, že bude fandit mně.