Článek
V minulé sezóně si i díky lepšímu finančními zabezpečení od Českého olympijského výboru mohl dovolit práci v letě vynechat a věnoval se jen ježdění. „Místo Kanady jsem jel na Nový Zéland a snažil jsem se dřít pořád dokola, abych byl co nejvíc vyježděný," popisuje šestadvacetiletý Horák.
O olympiádu bojoval dvě sezóny, než získal definitivní jistotu. „Závodů bylo víc než dost a pádů taky," připomíná. Shodou okolností právě v Pchjongčchangu před rokem spadl v disciplíně Big Air, potrhal si vazy v rameni, vykloubil klíční kost a prodělal otřes mozku... „Pak mi utekly tři závody, tak jsem se trochu bál, abych to stihnul," líčí vítěz univerziády z roku 2015.
Konkurence je obrovská
„Celá ta kvalifikace byla náročná hlavně na hlavu. Hodně jsem cestoval, spousta časových posunů, vždycky po sezóně jsem toho měl dost," přiznává Horák, pro něhož olympiáda začne hned v sobotu kvalifikací ve slopestylu. „Konkurence je obrovská. Hodně kluků, co jezdí parádně, se sem ani nedostalo, jsem fakt rád, že mně se to povedlo," ujišťuje.
A tak si zatím svou premiéru pod pěti kruhy užívá plnými doušky. „Ještě jsem se pořádně nerozkousal, malinko zápasíme s jetlagem," přiznává. „Ale hodně mě zatím baví jídelna, kde jsou všechny možné druhy jídla od evropského a západního po asijské, ještě jsem všechno nestačil prolítnout," hlásí.
V olympijské vesnici občas zavítá i do společných prostor české mise. „Tam máme pěkné zázemí, můžeme si zahrát pinčes... I pivko nám sem tam dají," usmívá se Horák. „Teď se těším na zahájení i na to, jak budu koukat na ostatní sporty a fandit našim," plánuje.
