Článek
V pondělí jste si při posledním tréninku slalomu zlomil palec pravé ruky. Co přesně se na svahu odehrálo?
Trefila mě jedna z tyčí, která se odrazila od zmrzlé sjezdovky. Dostal jsem ránu do palce a kousek kloubu se ulomil. Jel jsem do nemocnice, korejští doktoři mi udělali rentgen. Byli překvapení, že chci soutěžit a nepojedu domů. Navrhovali tedy, že ulomenou kost přichytí při operaci šroubkem, což jsem také odmítl. Přijel jsem přece závodit. Dostal jsem sádrovou dlahu a bylo to.
Nelimitovalo vás zranění při úterním závodě, kdy jste nejprve absolvoval sjezd a následně slalom?
Absolvoval jsem ráno ještě jednu jízdu na rozjetí a ruka byla v pohodě. Šel jsem na start, jako bych žádné zranění neměl. Neovlivnilo mě to. Lyžovat mohu, jako kdybych se nezranil. Asi jsem měl štěstí a jde o dobrou zlomeninu. Týmový doktor mi pochopitelně sádru sundal, palec zatejpoval a na noc si zase sádru nějak nandám.
Jak jste prožíval samotný závod. Po sjezdu jste byl čtyřiatřicátý, při slalomu jste však skočil o osmnáct pozic výše.
Sjezd byl na hranici regulérnosti kvůli nevyzpytatelnému větru. Ale mně se docela povedl, kromě střední pasáže, kdy jsem zajel do měkkého sněhu. S výsledkem jsem byl spokojený. Já věděl, že se proti tréninku zlepším, protože tréninky jezdím opatrněji. Mrzelo mě, že jsem se nedostal do třicítky, protože bych startoval do slalomu mezi prvními. Ale nakonec byla pista tak skvěle připravená, že bylo skoro jedno, kdy se jede. Šance byla pro každého.
Jel jste slalom na hranici rizika s vidinou šance poskočit pořadím?
Na kopci mi běželo hlavou, že jedu nějak pomalu a měl bych to více pustit. Ale pak jsem přijel do cíle a výsledný čas byl super, za což jsem pochopitelně moc rád.
Jel jste tedy ještě s rezervou?
Neudělal jsem žádnou chybu, ale když to člověk na prudkém svahu více pustí, tak ho to může nakopnout a může ztratit. Trenéři mě za výkon chválili. Byl to životní výkon i výsledek.
