Článek
„V noci z úterý na středu jsem si uvědomila, že honba za medailí je sice krásná, ale já rychlobruslení dělám hlavně proto, že mě baví. Půjdu si závod užít a uvidím, jaký bude výsledek," hlásila Sáblíková, že se snaží nepřipouštět si enormní tlak.
Na dvou minulých zimních olympijských hrách nastupovala nyní třicetiletá rychlobruslařka na nejdelší ženskou trať s medailí v kapse. Ve Vancouveru dokonce s dvěma. Psychicky uvolněná. Oplývající sebevědomím. Jenže v Pchjongčchangu na úvodní tříkilometrové distanci skončila Sáblíková čtvrtá, což jí na klidu nepřidalo. „Martině se tři dny po sobotním vystoupení draly slzy do očí," přiznal Petr Novák, trenér rychlobruslařky.
Ta o startu v pondělním závodě na 1500 metrů ani neuvažovala, a tak má pro naplnění snu o medaili z třetích olympijských her v řadě už jen jediný pokus. I proto se snažila hlavně uklidnit bolavou duši. „Sledovala jsem biatlon, krasobruslaře Aničku Duškovou s Martinem Bidařem. K tomu kolo, masáž. Čas utíkal rychle," vykládala po jednom z posledních tréninků.
„Dodávali jsme Martině kuráž, že na medaili má," říkali trenér a reprezentační kolegyně Nikola Zdráhalová. „Z pohledu tělesného je Martina vyladěná, a tudíž jde jen o psychické rozpoložení," přitakal fyzioterapeut a masér Jan Cuřín.
Srdce bojovnice
Sáblíková před sezónou bojovala se zraněním kolene levé nohy. A když se dala zdravotně do pořádku, zradila ji ploténka. I proto nemá dosud na kontě z probíhající sezóny jediné vítězství. A čtvrté místo nebylo pro těžce zkoušené sebevědomí očekávaným impulsem.
„Já se ale nevzdám. Je to dvanáct a půl kola. A zatímco já stárnu, přicházejí mladší soupeřky. Jsem smířená, že přijdu o nohy," naznačila Sáblíková, že půjde o brutální fyzické utrpení. „Chci medaili, chci třetí zlato. Musím ukázat srdce bojovnice. Asi miliónkrát větší než v závodě na tři kilometry," hlásila Sáblíková, že v Pchjongčchangu další slzy ronit nehodlá.
