Starší z bratrů Kaberleových už má ve sbírce pět zlatých medailí z mistrovství světa, ale start na olympijských hrách mu zatím nikdy nebyl dopřán. Od poloviny 90. let sice hrál pravidelně na mezinárodních turnajích, ale v týmu pro Nagano byl prvním náhradníkem a před Salt Lake City nakonec ze širší nominace vypadl. Dočká se tedy konečně v Turíně.

Pravidelně na mistrovství světa

Navíc se stejně jako na letošním šampionátu ve Vídni potká zase v národním týmu s bratrem Tomášem. S ním kdysi dělali první hokejové krůčky na kladenském zimáku pod vedením otce, rovněž někdejšího úspěšného reprezentanta. Do ligového áčka logicky jako první pronikl starší František, jako sedmnáctiletý v září 1991.

Za Kladno odehrál čtyři kvalitní ligové sezóny, během nichž se podíval i na mistrovství světa 1995. Po jeho skončení pak využil nabídku ze švédského MoDo a odešel vyzkoušet štěstí do zahraničí. Ve švédské Elitserien se brzy vypracoval mezi nejlepší obránce soutěže a díky pravidelným účastem na světových šampionátech si jej konečně začali všímat také v zámoří.   

V Los Angeles se moc neohřál

Až v šestadvaceti letech se dočkal draftu, když si jej po jeho druhém zlatém mistrovství světa v roce 1999 vybral tým Los Angeles Kings. Kaberle odehrál v prvním týmu 37 utkání, pak jej Králové nechali vláčet po farmářských týmech a nakonec ho vyměnili do Atlanty. Tam pokračoval v kariéře až do výluky v NHL a v sezónách 2001/02 a 2003/04 byl nejproduktivnějším obráncem týmu. 

Během výluky neváhal s návratem do mateřského Kladna, kam jej hnala i touha zahrát si v jednom týmu s bratrem Tomášem. Za Kladno nastupoval do konce ledna, pak znovu nedokázal odolat nabídce MoDo a dohrál sezónu ve Švédsku. Po svém pátém zlatu na mistrovství světa ve Vídni se pak přesunul do Caroliny, kde se jako volný hráč dohodl na smlouvě ještě před výlukou.