Hlavní obsah

Stadión začal hořet a my utíkali, vzpomíná Straka na poslední plzeňský postup do finále

Michal OsobaPrávo

Je synonymem plzeňského úspěchu. Před pěti lety se Martin Straka do klubu vrátil, stal se jeho majitelem a pozvedl Indiány i na ledě. Teď s kapitánským céčkem dovedl Západočechy do finále, to poslední plzeňské před 21 lety pamatuje jako jediný člen hráčského kádru.

Foto: www.bpa.cz, Sport.cz

Hokejista Plzně Martin Straka

Článek

Co vám běželo hlavou, když jste dovezl puk do prázdné branky a definitivně rozhodl?

Já hlavně myslel, že tam ten puk už ani nedovezu… Byla to děsná úleva. Když jsem jel na stadión, ani jsem nevěděl, že to je už 21 let od posledního finále.

Byla to největší euforie, co jste tady v Plzni zažil?

Určitě, vrátil jsem se před pěti lety, do finále jsme nikdy neprošli, teď se to konečně povedlo. Je to ten nejlepší moment, snad ještě nekončíme.

Je pro vás postup do finále satisfakcí? Klub jste přebíral v neradostné situaci, sám jste do něj musel investovat…

Velkou. Ale postup jsme si zasloužili za ty výkony, všichni nás odepisovali, ale my se nevzdali a bojovali. Teď si to užijeme, už jen kvůli těm fanouškům, kulisa byla zase skvělá.

Co podle vás zápas rozhodlo?

Vždycky jsme se dokázali vzchopit a dát gól. Mazi (brankář Mazanec – pozn. red.) pochytal několik tutovek. Byl skvělý a i díky němu postupujeme.

Důležitá jistě byla i ubráněná dlouhá přesilovka ve třech proti pěti…

Ta nás nakopla. Věděli jsme, že když při ní nedostaneme gól, vrátíme se do zápasu a už to ubojujeme.

Kdy se lámala celá série?

V pátém zápase na Slavii, kdy jsme dokázali utkání otočit a rozhodnout v poslední minutě.

Budete sledovat, jak dopadne druhá semifinálová série mezi Třincem a Zlínem?

Uvidíme, hokeje je dost, já se s chutí podívám spíš na fotbal, když bude čas. Je jedno, s kým budeme hrát. Bude to hlavně na nás, abychom se pořádně nachystali, už se těšíme.

Co se vám vybaví z finále v roce 1992?

Hlavně, že už semifinále bylo dost těžké. Málem jsme vypadli, dostali jsme snad 0:7 ve Vítkovicích, ale pak jsme to tu dokázali otočit. A potom si pamatuju, jak jsme zapálili stadión (od pyrotechniky chytla střecha – pozn. red.). Bohužel finále jsme nezvládli, ale Dukla Trenčín tehdy byla strašně silná. Pálffy, Holaň, Švehla, samí špičkoví hráči.

Tentokrát jste se zapáleného stadiónu nebál?

Naštěstí jsme ho tentokrát nezapálili, možná po finále. (úsměv) Ale pamatuju si, že když tehdy hořel, nestačili jsme se divit a utíkali…

Reklama

Související témata: