Článek
Gledhill se s nadsázkou řečeno propil až do cíle, kde se také představil místním médiím, která mu věnovala pozornost.
„Deset dvanáct piv a nějaké panáky, pět šest jägermeisterů,“ vypočítával v cíli Gledhill, co vše stačil vypít od štědrých fanoušků, kteří se nerozpakovali pomoci udržovat závodníkův svérázný pitný režim v dlouhém závodě.
„Byla to neuvěřitelná zábava!“ líčil dále třiadvacetiletý Brit, který mluví norsky a žije převážně v Lillehammeru. S domácími fandy si tedy náramně rozuměl.
Už záhy po startu začal se zastávkami u publika. „Řekl bych, že to byla jedna z nejzábavnějších záležitostí, na kterých jsem kdy byl,“ usoudil. „A jsem docela opilý!“ tvrdil dále po závodě, při němž byl na trati ještě v době, když už na ní zápolily o pár desítek minut později startující ženy. Přesto všechno nebyl v cíli poslední, jak by se někdo mohl domnívat. Skončil na 67. místě – třetí od konce z těch, kteří dokončili v mužské kategorii.
K nebývale rozverné náladě snad mohlo přispět i to, že sezona se pomalu, ale jistě blíží ke konci a už je možné ubrat na vážnosti. Třeba i na posvátné lyžařské půdě. Gledhill, který kdysi dokázal zabodovat ve Světovém poháru, zároveň naznačoval, že to je jeho možná úplně poslední závod prestižního seriálu v Norsku. Mohl to tedy brát jako rozlučkový večírek.
Podle některých informací stihl na trati i zvracet. Ať už je to pravda, či nikoli, závěr byl pro něj dost obtížný. Z dvacetiminutového manka na prvního Einara Hedegarta si ale nic nedělal.
Vítězný Nor byl docela překvapen, když slyšel o opilém Britovi, ale bral to s humorem: „Nevím, jaký je limit alkoholu v krvi pro běžecké lyžování, ale auto by asi řídit neměl,“ poznamenal.
Někteří pozorovatelé však Brita obvinili, že jen usiloval o pozornost na sítích. Druhého Haralda Amundsena jeho chování dokonce pobouřilo. „Myslím, že si večírek můžete nechat na dobu po sportovní akci. Nebo si mohl vybrat roli diváka,“ pravil.
Rozjaření domácí fanoušci v lyžařském areálu na okraji norské metropole jsou letitou tradicí. V minulosti ale na popíjení okolo trati závodníci upozorňovali třeba i při Zlaté lyži v Novém Městě na Moravě. Že by se ovšem někdo ze závodníků takto přímo zapojil do ´akce´ jako Brit, není při akcích SP známo.
Gledhill nakonec chvíli jel i po boku účastnic ženského závodu a čelil i výtkám, že se nejlepším běžkyním plete do cesty. „Kdepak, nikomu jsem závod nezkazil,“ hájil se nekompromisně.
