Článek
Robert Reichel (vlevo) a šéftrenér ČSLH Slavomír Lener.
Trenér hokejové reprezentace do 18 let Robert Reichel.
Jak těžké je skloubit pozici rodiče a trenéra?
Nevidím v tom problém, ty dvě role jasně odlišuju. V osmnáctce jsem prostě Kristianův trenér, až doma táta. On se to taky naučil takhle vnímat. Lidé na svazu předem věděli, že situace se synovou nominací může nastat, a nikdy nebyl ani náznak toho, že by v týmu byl z nějaké protekce. O mně se ví, že jako kouč nikomu nic neodpustím, synovi už vůbec ne.
Neuplatní vůči vám někdy pubertální vzdor?
Já umím být přísný, a to na každého. Kristian to má horší jen v tom, že když se mi něco nelíbí, tak to pak doma slyší většinou první. Má třeba jiný názor, ale musí se prostě řídit zásadou, že trenér má vždycky pravdu. V této pozici jsem na tom určitě lépe než jako otec.
Bylo složité domluvit synovo uvolnění z Litvínova, který teď hraje baráž?
Extraligové kluby se už přihláškou do soutěže smluvně zavazují uvolňovat hráče pro reprezentaci, takže šlo spíš jen o rozumnou domluvu. Kristian doteď trénuje s Litvínovem, bude tam hrát ještě nedělní barážový zápas, pak s námi odletí. Víc bych o něm už snad ani mluvit nechtěl, pro mě je teď skutečně jen jedním z hráčů týmu.
Je pro vás osobně šampionát osmnáctek velkou trenérskou výzvou?
Už jako hráč jsem každý zápas bral hodně prestižně a v roli trenéra to nemám jinak. Šampionát je pro mě něco velkého. Snažím se, aby to kluci vnímali stejně, ale přitom nebyli svázaní. Tím, že se hraje v Americe, letíme tam s ohledem na aklimatizaci už v pondělí a já myslím, že ten delší společný pobyt klukům prospěje, odstřihnou se tím od všech domácích vlivů.
Má pro vás práce s teenagery nějaká specifika?
Pro mě to jsou pořád ještě děti, které teprve dospívají. Někdy se už chovají jako chlapi, jindy jako miminka. V mužstvu jsem ale nastolil jasný řád, aby věděli, co mohou a co ne. Vedu ten ročník už třetí sezónu, takže vím, jak se chovají na ledě i mimo něj, jak dovedou pracovat pro mužstvo.
Držíte je zkrátka třeba ohledně užívání mobilů a počítačů?
Ve volném čase mají na to svůj prostor, při společné práci je ale přísný režim a vlastně zákaz toho všeho. Kdo by s tím měl problém, tak by v mužstvu nebyl a ti kluci to i takhle vzali. Věřím, že právě charakter týmu a vnitřní síla budou i na šampionátu naší zbraní. Jsem přesvědčen, že jsme vybrali hráče, kteří dovedou táhnout za jeden provaz a na ledě za žádnou cenu neuhnou, prostě půjdou jako buldoci bránit i útočit.
Máte v kádru i šest hokejistů působících v zámoří. Co vám o nich prozradila inspekční cesta?
Hodně mi to pomohlo při výběru. Ty kluky docela pozitivně posunula změna prostředí. Nejen v tom, že hrají trochu odlišný hokej na užším kluzišti, ale jsou takoví samostatnější, třeba i tím, jak musejí vnímat jiný jazyk a kulturu.
