Hlavní obsah

Mobily a počítače? Jsem přísný a nikomu nic neodpustím, říká trenér osmnáctky Reichel

Martin KézrSport.czPrávo

Jako hráč patřil mezi strůjce zlatých úspěchů českého hokeje, včetně olympijského Nagana. Teď Robert Reichel nese kůži na trh už jako trenér reprezentace do 18 let, kterou čeká od půlky dubna MS v americkém Grand Forks. Specifické to pro něj je v tom, že má ve výběru i syna Kristiana.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Kouč hokejistů do 18 let Robert Reichel (vpravo) a kapitán týmu Marek Zachar.

Článek
Fotogalerie

Jak těžké je skloubit pozici rodiče a trenéra?

Nevidím v tom problém, ty dvě role jasně odlišuju. V osmnáctce jsem prostě Kristianův trenér, až doma táta. On se to taky naučil takhle vnímat. Lidé na svazu předem věděli, že situace se synovou nominací může nastat, a nikdy nebyl ani náznak toho, že by v týmu byl z nějaké protekce. O mně se ví, že jako kouč nikomu nic neodpustím, synovi už vůbec ne.

Neuplatní vůči vám někdy pubertální vzdor?

Já umím být přísný, a to na každého. Kristian to má horší jen v tom, že když se mi něco nelíbí, tak to pak doma slyší většinou první. Má třeba jiný názor, ale musí se prostě řídit zásadou, že trenér má vždycky pravdu. V této pozici jsem na tom určitě lépe než jako otec.

Bylo složité domluvit synovo uvolnění z Litvínova, který teď hraje baráž?

Extraligové kluby se už přihláškou do soutěže smluvně zavazují uvolňovat hráče pro reprezentaci, takže šlo spíš jen o rozumnou domluvu. Kristian doteď trénuje s Litvínovem, bude tam hrát ještě nedělní barážový zápas, pak s námi odletí. Víc bych o něm už snad ani mluvit nechtěl, pro mě je teď skutečně jen jedním z hráčů týmu.

Je pro vás osobně šampionát osmnáctek velkou trenérskou výzvou?

Už jako hráč jsem každý zápas bral hodně prestižně a v roli trenéra to nemám jinak. Šampionát je pro mě něco velkého. Snažím se, aby to kluci vnímali stejně, ale přitom nebyli svázaní. Tím, že se hraje v Americe, letíme tam s ohledem na aklimatizaci už v pondělí a já myslím, že ten delší společný pobyt klukům prospěje, odstřihnou se tím od všech domácích vlivů.

Má pro vás práce s teenagery nějaká specifika?

Pro mě to jsou pořád ještě děti, které teprve dospívají. Někdy se už chovají jako chlapi, jindy jako miminka. V mužstvu jsem ale nastolil jasný řád, aby věděli, co mohou a co ne. Vedu ten ročník už třetí sezónu, takže vím, jak se chovají na ledě i mimo něj, jak dovedou pracovat pro mužstvo.

Držíte je zkrátka třeba ohledně užívání mobilů a počítačů?

Ve volném čase mají na to svůj prostor, při společné práci je ale přísný režim a vlastně zákaz toho všeho. Kdo by s tím měl problém, tak by v mužstvu nebyl a ti kluci to i takhle vzali. Věřím, že právě charakter týmu a vnitřní síla budou i na šampionátu naší zbraní. Jsem přesvědčen, že jsme vybrali hráče, kteří dovedou táhnout za jeden provaz a na ledě za žádnou cenu neuhnou, prostě půjdou jako buldoci bránit i útočit.

Máte v kádru i šest hokejistů působících v zámoří. Co vám o nich prozradila inspekční cesta?

Hodně mi to pomohlo při výběru. Ty kluky docela pozitivně posunula změna prostředí. Nejen v tom, že hrají trochu odlišný hokej na užším kluzišti, ale jsou takoví samostatnější, třeba i tím, jak musejí vnímat jiný jazyk a kulturu.

Reklama