Článek
Základem vašeho olympijského úspěchu byla povedená první jízda. Na trať jste vyrážela jako první a výhodu nerozježděné trati jste využila dokonale. Souhlasíte?
Mít přední číslo byla určitě velká výhoda. Závodnice za mnou to měly těžší.
Ve druhém kole jste se naopak musela sama vyrovnat s těžšími podmínkami a bez zaváhání se to neobešlo. Blesklo vám něco hlavou při drobných chybách?
Samozřejmě mi proběhlo hlavou, kolik asi ztratím. Ale když jsem dojela druhá a viděla, že to nebude horší než bronz, tak to byl skvělý pocit. Druhá jízda byla velký boj, ale to už mě teď nemusí zajímat.
Šla jste do finále s nějakou taktikou?
Vůbec. Vypustila jsem z hlavy, že jsem na olympijských hrách, že jsem druhá po prvním kole. Chtěla jsem riskovat, nic okolo jsem neřešila. Ani nervozitu jsem nevnímala, ta byla větší před prvním kolem.
Za pět let jste na pěti velkých akcích získala čtyři medaile. Máte recept na úspěch?
Možná to je tím, že se na velké podniky vůbec nepřipravuju a beru všechno tak, jak to přijde.
V cíli jste dala průchod emocím, to v minulosti na šampionátech nebývalo zvykem. Je olympijský bronz nejšťastnější medailí?
Bylo to hodně náročné a byla jsem moc ráda, že jsem to zvládla. Ve druhém kole jsem si tolik nevěřila, trať byla opravdu rozbitá a na takových podmínkách se tolik necítím. Když jsem dojela a viděla, že medaile bude, tak už mi bylo všechno jedno.
Mluvila jste s rodiči?
Jen s maminkou. měla hroznou radost, říkala, že otevírá šampaňské. A že nestačí jako matka úspěšné olympioničky přijímat gratulace. S tátou jsme ještě nemluvili.
Co jste říkala na hlasitou podporu českých fanoušků?
Atmosféra byla úžasná. Bylo tady hodně lidí a docela by mě zajímalo, jestli přijeli z Česka nebo žijí v Kanadě. Jinak jsem tam měla i skupinu známých z Jablonce.
Stihnete bronz oslavit?
Tady už toho moc nestihneme. V sobotu nám v osm hodin ráno letí z Vancouveru letadlo do Evropy, vypadá to, že ani nepůjdeme spát. Doufám, že velkou oslavu uděláme po sezóně.
