Článek
Čtyřiatřicetiletá tenistka se svým soupeřkám rázně připomněla na svém nejméně oblíbeném povrchu - antuce. A postupem do čtvrtfinále tisícovky v Madridu ukázala, že svou (pravděpodobně) poslední sezonu rozhodně nekoncipuje jako rozlučkové turné.
Aby si na bývalé světové jedničce zvedaly sebevědomí neznámé soupeřky? Na to je Plíšková příliš hrdá. Od ledna má bilanci 10-5, nezažila ani jeden výbuch, žádné 1:6, 0:6. Ani náhodou.
Před koncem roku přitom figurovala mimo první tisícovku WTA, dávala se dohromady z vážného zranění kotníku. Cestou na Australian Open si kladla jen hodně malé cíle, ale měla natrénováno. „Nedělám si vůbec iluze, třeba to nebude úplně ono. Uvidíme, co tělo. Ale doufám, že vydrží, protože jsem trénovala dost. Ne jako za mlada, ale něco vydrželo,“ líčila.
Finalistka dvou grandslamů, která na prize money vydělala skoro 26 a půl milionu dolarů hrubého (přes půl miliardy korun), by se přitom po vleklých zdravotních problémech mohla odebrat k odpočinku. Přesto se trpělivě krok po kroku opět prokopává žebříčkem. V novém vydání bude zase na dohled první stovky, i když tohle ji už asi dávno netrápí.
Pro Plíškovou je ale velkým povzbuzením i odměnou zjištění, kam až se dá s pořádnou přípravou dostat, ačkoli máte za sebou dvě operace a začínáte úplně od nuly. Naskočit po více než roční pauze a být zase konkurenceschopná, k takovému výkonu je potřeba mít respekt.
A to až po Roland Garros přijdou na řadu oblíbené povrchy vítězky (prozatím) 17 turnajů WTA.
