Článek
„Čísla jsou zrcadlem, jaké hráče jsme schopni vychovávat a jaký jsme s nimi schopni hrát fotbal,“ říká expert a bývalý ligový gólman Jakub Diviš.
Sport.cz po konci základní části fotbalové ligy požádal analytickou společnost Opta o velké srovnání desítky nejlepších evropských soutěží. Z rozmanitého výčtu statistik vybírá čtyři vystihující kategorie.
Průměr gólů za zápas. Přesnost přihrávek. Poměr domácích a mladých hráčů v soutěži.
Proč v Česku padá málo gólů
Duše fotbalového fanouška nejspíš ještě zůstává rozněžněná po dechberoucí přestřelce v semifinále Ligy mistrů, v níž PSG přestřílelo 5:4 Bayern Mnichov.
„V zahraničí nejsou týmy nastavené, že nesmí dostat gól. Spíš razí filozofii, že jich chtějí vstřelit víc než soupeř. Občas přinese i vysokou porážku,“ přemítá další expert Pavel Karoch.
„U nás vycházíme z toho, že musíme hlavně hrát vzadu na nulu. Nastavujeme palice hráčů už od mládí. Přitom špičkové zahraniční kluby zaútočí v šesti nebo ještě větším počtu hráčů, kteří se nestihnou vrátit. Spíš než pozdní návrat se jim vyčítá, že akci nezakončili gólem. Naopak v Česku je častěji k vidění, že se útočí tři proti osmi,“ dodává Karoch.
Gólové průměry v TOP 10 evropských ligách
Slova podtrhují i gólové průměry v elitní desítce evropských soutěží. Není veselý pohled, že pouze v italské Serii A padá méně gólů než na tuzemských stadionech. „Naše soutěž je takticky propracovaná, najdeme v nich málo ofenzivních týmů, vychází se spíš ze zabezpečených obran,“ vyjmenovává Diviš.
V nejvyšší soutěži chytal za Mladou Boleslav a Teplice. Dodnes má v hlavě předzápasové pokyny, které znějí v ligových kabinách dodnes: „Soustředíme se na defenzivu, brejky a standardní situace.“
Přitom je docela zajímavé, že česká liga eviduje poměrně slušnou kadenci pokusů. Analytici Opty za průměrný zápas napočítají 25,6 střel. Jen v Nizozemsku (28,2), Německu (26,4) a Belgii (25,6) jich je víc. Na to ale Karoch namítá: „Neumíme se prokombinovat až k bráně, proto se víc střílí ze střední vzdálenosti. Jednu dobu se řešilo, že měla Barcelona menší počet střel na zápas, ale způsobovalo to, že se tým chtěl s míčem dostat až do kuchyně.“
Nižší počty gólů lze schovat i za univerzálním pojmem kvalita zakončení.
Liga nepřesností
Nadprůměrné množství soubojů, centrů nebo gólů ze standardek. Taky se v ní dost a intenzivně běhá. Liga se naopak dlouhodobě choulí mezi elitou na dně v přesnosti přihrávek. Průměry nerostou, za konkurencí ligová kopaná až žalostně kulhá.
Úspěšnost přihrávek v TOP 10 evropských soutěží
„Samozřejmě je nutné upozornit, že to srovnáváme se naprostou špičkou, kde jsou hráči na vyšší úrovni při práci s balonem,“ podotýká Diviš. „Individuální schopnosti hráčů v české lize zaostávají za evropským měřítkem. Vidíme to i na mezinárodní konfrontaci a nezáleží, zda jde o reprezentaci nebo klubovou scénu.“
Zatímco v lepší soutěži plejer přesně adresuje čtyři z pěti balonů, v Česku průměrný kopáč zvládne tři pasy ze čtyř. Nepřesnosti se zákonitě odrážejí ve hře.
Neveselé je, že ač úroveň domácí soutěže v mnoha ohledech stoupá, úspěšnost přihrávek se nelepší, nikterak zásadně neroste.
„Spíš než na schopnost ovládat míč se klade důraz na nastavení, aby kluci byli takticky vyspělí a správně přepínali mezi obranou a útokem,“ popisuje Karoch. „Špatný pas začíná už zpracováním, následná přihrávka se řeší pod tlakem a klesá přesnost.“
Diviš jde ještě dál a hlouběji. „Vychází to od práce s mládeží, kde je zakopaný pes. Už tam nám začíná vlak ujíždět. Vždyť u žáčků by se mělo zdůrazňovat individuální řešení s technikou, až potom se má přidávat taktika,“ poznamenává.
Cizinci nahrazují Čechy
Česká soutěž si dál udržuje prvenství v kategorii, která srovnává podíl domácích a zahraničních fotbalistů v nejvyšší soutěži.
Počty domácích a zahraničních hráčů v TOP 10 evropských soutěžích
Jenže přichází obří výstraha, když zohledníme i kontext. Jenže v minulé sezoně Češi odehráli 69,2 procent veškerých minut. V polovině aktuálního ročníku cifra spadla na 62,9 procent.
A teď kleslo ještě o další procentní bod.
„Myslím, že se to bude ještě zhoršovat, protože je pro české kluby snadnější nakoupit hráče z ciziny,“ predikuje Karoch.
„Propad je alarmující,“ varuje zase Diviš.
„Trh v Česku se hodně uvolnil a změnil. Do klubů vstoupili velice bonitní majitelé, kteří se nebojí utratit peníze. Jenže bohužel proudí zahraničním směrem, kam se do značné míry přesunul i skauting,“ pokračuje expert Sport.cz. „Jde o tři nejsilnější kluby, na což reaguje i zbytek ligy. Po posilách se kouká do zahraničí. Myslím, že číslo bude dál klesat,“ dodává Diviš.
Na český fotbal se řítí průšvih.
Statistika Opty totiž jako bernou minci bere odehraný čas, nikoli počet cizinců na soupisce. Třeba Slavia pod smlouvami eviduje armádu cizinců, ale obzvlášť ve vrcholící sezoně platí, že preferuje Čechy na hřišti. Profituje z toho český fotbal i reprezentace.
Více než sedmiprocentní úbytek Čechů v soutěži za jediný rok by měl být téma k diskuzi. „Je to složitá otázka. Chápu pohled patriota a dává to smysl i při skladbě reprezentací. Když Češi nebudou hrát v nejlepších českých týmech, reprezentace půjde výkonnostně dolů. Podívejte se na Itálii, která má poměrně nízké procento domácích hráčů. A nezapomeňte, jaké má problémy jejich národní tým,“ podotýká Karoch.
Italové už potřetí budou scházet na mistrovství světa. Přitom šampionát v minulosti už čtyřikrát ovládli a řadí se k fotbalovým velmocem.
Přibývajícího množství cizinců si všiml i generální manažer reprezentací Pavel Nedvěd. „S příchodem nových miliardářů to bude spíš trend. Mám strach, abychom za pár let neměli ligu úplně bez reprezentantů,“ řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
„Přál bych si, aby měl každý ligový klub povinnost do zápasu poslat tři, čtyři nebo pět Čechů. Pro začátek bohatě stačí tři. Samozřejmě vím, že se jedná o směrnice spadající pod Ligovou fotbalovou asociaci, která ligu spravuje, a já si nemůžu nic diktovat, ale téma musíme otevřít co nejdřív,“ doplňoval Nedvěd.
V tuzemské soutěži už nyní platí pravidlo, že „za družstvo je oprávněno nastoupit nejvýše pět hráčů, kteří nejsou občany členského státu Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru nebo kandidátských zemí Evropské unie.“
Další změny se jeví, že mohou být problém.
Zpřísnění by snižovalo českou konkurenceschopnost na mezinárodní scéně. „Evropská unie zastává snadný přístup k práci pro hráče z členských zemí. Bylo by legislativně těžko průchodné to nějak omezovat,“ podotýká Karoch. Mimochodem, hokejová extraliga v dohrané sezoně upustila od cizineckých kvót právě s odkazem na evropská práva o volném pohybu osob.
„Nevím, jestli nějaké limity jsou vůbec cesta. Funguje tržní prostředí, z fotbalu se stal regulérní byznys,“ přemítá Diviš. „Spíš bych reagoval na data, co nám říkají. Jsme nekonkurenceschopní při výchově vlastních rozdílových hráčů a kreativních individualit. A to si musíme uvědomit. Můžeme cizince omezovat nařízeními, ale dlouhodobý problém to nevyřeší.“
Teenageři jako nedostatkové zboží
V poslední rozebírané kategorii se česká liga řadí k průměru mezi evropskou elitou. Hráči do 20 let si z celkového odehraného času v soutěži uzobávají 2,8 procent.
Na druhou stranu by bylo ostudné, kdyby domácí soutěž netrumfla Premier League, jejíž týmy disponují takovými možnostmi, že dovedou zlákat prakticky jakéhokoli hráče.
Mladíci a jejich vytížení v TOP 10 evropských soutěžích.
Navíc je nutné zmínit, že čísla teenagerů zvedají perspektivní cizinci jako liberecké duo Soliu a Diakité, teplický Auta nebo slávista Sanyang. Z pravidelně nastupujících náctiletých Čechů horko těžko poskládáte ligovou jedenáctku.
„Když mladého hráče nevychováte, těžko může konkurovat střední nebo starší generaci,“ namítá Diviš. „V Česku se taky bavíme o hráčích, kteří mají 20, 21 nebo 22 let, a označujeme je jako mladé, talentované a perspektivní. Podívejme se ale do světa, v Holandsku je naprostý standard, že hráči v 17 nebo 18 ligu hrají. Statistika to potvrzuje.“
Ještě víc než v nizozemské lize dostává omladina příležitost ve francouzské Ligue 1. O podobných hodnotách může domácí fotbal jen snít.
„Jsme vyřízení ze sedmnáctiletého Huga Sochůrka, jak to zvládá ve Spartě. Dlouho se mluví i o Panošovi z Plzně. Podobných kluků spočítáte na prstech jedné ruky, což je zoufale málo,“ říká Diviš.
„Kdyby Sochůrek byl cizinec vyrůstající v jiné zemi, možná by se dostal do nominace na mistrovství světa, aby turnaj viděl a třeba by dostal i nějakou minutu. Tady něco podobného ani nikoho nenapadne,“ pokračuje Karoch. „Potvrzuje to celkově trochu nastavení české mentality. Upřednostňuje se taktické myšlení a zkušenost před talentem.“
Celá debata o junácích může být zajímavá ještě z jiného důvodu. FIFA na zasedání ve Vancouveru se začala zaobírat zavedením pravidla, které by nařizovalo, aby v sestavě každého týmu byl alespoň jeden hráč kategorie do 20 nebo 21 let z klubové akademie.
Data Opty naznačují, že Češi by se řadili k soutěžím, kde by to po případném odsouhlasení revoluční myšlenky mohl být problém.
