Článek
Třicetiletému McKeeverovi, jenž kvůli Stargardtově chorobě ztratil centrální vidění, totiž zbylo přibližně 10 procent zraku, vše ale vidí pouze periferně. A 28. února při závodě na 50 km má možnost přepsat historii. Vybojoval si místo v kanadském týmu a až nastoupí na start závodu, stane se vůbec prvním sportovcem, který soutěžil na zimní olympiádě i paralympiádě. Z paralympijských her má dokonce sedm medailí, včetně čtyř zlatých.
McKeever má vše ztížené ještě tím, že nemůže videonahrávku sledovat jako lidé se zdravým zrakem přímo. "Ztratil jsem centrální vidění, ale mé periferní vidění je stále stoprocentní," řekl na tiskové konferenci. "Je to poněkud zvláštní věc, protože když se ostatní dívají přímo na obrázek, já koukám nad něj nebo okolo něj," vysvětlil McKeever, který očekává, že prostudováním trati na videu získá solidní představu o jejím pokoření.
Stejně jako na paralympiádě mu bude dělat vodiče jeho starší bratr Robin, který reprezentoval Kanadu na běžeckých tratích v Naganu 1998. Závodníkem však bude Brian a sám si to dobře uvědomuje. "Musím si prostě najít rychle jedoucí lidi, následovat je a věřit, že se jich dokážu držet. Musím jen mít na paměti, že oni tam nejsou pro mě; jsou tam, aby mě porazili. A já tam budu, abych porazil je," prohlásil odhodlaně McKeever.
Stargardtovou chorobou trpěl už jeho otec a právě to možná dovedlo kanadského závodníka až na olympiádu mezi zdravými sportovci. Když vyrůstal, měl totiž možnost sledovat otce, jak se se svým postižením pere a dokáže žít normální život. "Je prostě lepší se snažit život prožít. Když se o to ani nesnažíte, tak okolo vás jen proletí," uzavřel McKeever.
