Článek
Bylo mistrovství světa jedním ze zlomových momentů ve vaší kariéře?
Určitě, před tím mě pořádně neznal ani trenér Růžička. Myslím, že mi to hodně pomohlo v tom, že už ví, co ode mě může čekat a proto jsem také tady.
Zaznamenal jste, že vás díky šampionátu už zná víc lidí v Česku, odkud jste odešel do zámoří jako mladý hráč?
Já odehrál jen pár zápasů v extralize a hrál hlavně za juniorku, takže si myslím, že lidé o mně tolik nevěděli. Tímhle jsem se trochu zviditelnil doma nejen před trenérem Růžičkou, ale i před veřejností.
Však také trenér Růžička při olympijské nominaci říkal, že o vašem jméně měl v defenzívě jasno hned. Také jste měl jasno o tom, že do Vancouveru poletíte?
Byl jsem určitě napjatý. Máme strašně moc dobrých obránců v NHL, takže jsem spíš doufal do poslední chvíle, že to dopadne dobře. A dopadlo (úsměv).
Nepřijde vám až neuvěřitelné, jaký vzestup vaše kariéra v posledních dvou letech nabrala? V St. Louis hrajete v první obraně, teď jste na olympiádě...
Určitě vím, že na olympiádu se nedostane každý, takže je to pro mě vynikající. Ale já jsem dlouho válčil na farmě i pak v St. Louis, takže to také chvíli trvalo. Také tam mají trochu jinou mentalitu v tom, že tě nejdřív musí vyzkoušet, pokud nejsi zrovna jednička draftu. Já s farmou počítal a myslím, že mi to i pomohlo. Hrál jsem tam hodně důležitou roli a snažil se, abych, když mě povolají nahoru, tam nehrál sedm minut za zápas a měl pak významnější roli i v prvním týmu.
To se vám daří, patříte ke klíčovým bekům, takže se zdá, že svoji pozici máte pevnou...
Myslím, že mám. Teď už vím, že i když se mi nepovede zápas, dostanu šanci to napravit.
Narostlo vím za ten rok sebevědomí?
Určitě, s každým zápasem je vyšší. Víc si věřím na puku.
Nezměnila se vaše pozice v týmu ani poté, co byl propuštěn trenér Andy Murray? O něm se traduje, že české hráče nemá moc rád, ale vy jste pod ním dostával dost prostoru.
Vůbec ne, ta pozice je pořád stejná. Andy Murray trénoval hlavně útočníky, takže já jsem se s ním vlastně nikdy moc nebavil. A trenéra, co přišel místo něj (Davis Payne), jsem znal dobře z farmy.
Nastupujete proti prvním útokům, to není zrovna lehký úkol hlídat největší hvězdy...
Je to fajn, protože to znamená, že mám dobrou pozici v týmu a také vám ty týmy dají hned najevo, jak na tom jste. Když se vám nedaří proti první lajně, tak hned máte tři minusové body. O to víc potěší, když po zápase vidíte, že jste odvedl svoji práci a oni se třeba vůbec nedostali ke střele.
V posledním zápase před olympijskou přestávkou se vám takhle povedlo uhlídat Ovečkina, za Washington vám nedal ani gól.
Dokonce neměl ani bod, i když měl plno střel. Pak jsem se tu ale bavil s Flaškou (útočník Tomáš Fleischmann) a ten říkal, že hrál na 50 procent. To mě moc nepovzbudilo. (úsměv)
Co zrovna na Ovečkina platilo?
On hraje, jak se mu chce. Někdy hodně bruslí a vrací se dozadu, ale spíš jenom čeká na modré čáře. Je silný do puku a hraje do těla, tak jsem se snažil mu nedat prostor, trochu mu jít těla. Přece jen je to Rus a oni se nechají vyprovokovat...
V klubu hrajete s Barretem Jackmanem, v reprezentaci s Tomášem Kaberlem, dá se od těchto zkušenějších hráčů něco naučit?
Tady je to trošku jiné v tom, že Kabelka je hodně ofenzivní bek, tak zůstávám vzadu a spíš to jistím. S Jackmanem jsme podobné typy, jsme tam hlavně od toho, abychom nedostali gól a byli co nejméně v našem pásmu. Ale určitě se od nich mám co učit.
V rozhovoru pro váš klubový web jste říkal, že vám spoluhráč Keith Tkachuk před olympijským turnajem radil, ať se tu chováte jako japonský turista a vše zaznamenáváte. Držíte se jeho rady?
Jasně, držím se toho (úsměv). Teď (v sobotu odpoledne - pozn. red.) je hezky, tak se asi půjdu projít kolem vesnice a vyfotím si ji. Musím si to užít, už jsem byl i párkrát ve městě si to tam vyfotit, s přítelkyní jsme se byli projít, abychom taky viděli, jak to tady žije.
Také jste vzpomínal, jak vás rodiče nechali místo školy doma, abyste mohl sledovat finále naganské olympiády. Už tehdy jste snil o tom, že si na ni jednou zahrajete?
Měl jsem asi dvanáct let, spíš jsem na to koukal, protože to byl hokej, a vůbec jsem ještě nesnil o tom, že bych tady jednou mohl hrát. To bylo ještě daleko.
Poté, co jste před sezónou v St. Louis podepsal novou smlouvu, jste prohlásil, že se buď odměníte novým sportovním autem nebo investujete do bydlení. Co zvítězilo?
Bydlení, musím někde bydlet. Ale auto jsem si taky koupil (smích). Jen ne sportovní, ale audinu.
