Článek
Jak prožíváte bronzový úspěch štafety?
Paráda, co víc. Snili jsme ten sen splnit už na minulé olympiádě. V dalších letech se to změnilo do roviny očekávání, které jsme ale nedokázali naplnit. Teď se sen proměnil v realitu.
Jak jste prožíval průběh závodu?
Moc jsem se nedíval, rozjížděl jsem se. Když se to ale při Lukášově a Jirkově úseku začalo vrbit, tak jsem byl pod obrovským tlakem. Bylo to ložené, cokoliv jiného než medaile by zase bylo zklamání. Jsem rád, že jsem ten tlak ustál.
Na posledním kilometru vás dohnal Nor Northug, jak jste jeho přítomnost vnímal?
Když ujel Hellner a zamířil pro zlato, tak jsem se na hlášky o Northugovi vykašlal. Bylo jasné, že cesta k medaili vede přes Francouze. Naopak jsem využil Northugova nástupu a v zatáčce před stadiónem jsem přidal na rychlosti, jak jsem to měl naučené z týmového sprintu. V cílové rovince jsem se za Northugem svezl, samozřejmě jsem ho nestihl, ale krásně jsem se odpoutal od Francouze.
S jakým pocitem jste padl v cíli?
Jen mi blesklo, že je to doma. Byl jsme úplně vyřízený, poslední úsek byl hodně těžký.
Máte třetí medaili z velké akce. kam řadíte tu olympijskou?
Ta je na úrovni zlata z Val di Fiemme a možná ještě výš. Za prvé je z olympiády, která je jednou za čtyři roky. A za druhé, když člověk vyhraje individuální závod, tak jsou vedle tři kluci, kteří mohou být zklamaní, protože se jim závod nepovedl. Dneska jsme tam všichni a je to absolutní radost. Snil jsem o tomhle momentu od roku 1997, kdy jsme vyhráli štafetu na juniorském mistrovství světa. Věděl jsem, že násobená radost je ta nejlepší.
