Hlavní obsah

Vášeň chytla v Rakousku. Teď chce dobře vypadat

Libor KalousSport.cz

Dokázala veškerý čas věnovat práci, ale už tomu tak není. Manažerka se zapletla s běháním. To jí teď určuje chod života. Sandra Jounová je jednou z finalistek Women's Challenge, což je dlouholetý projekt, jehož cílem je podpořit ženy v jejich rozhodnutí začít běhat. „Můžu s jistotou říct, že největším koníčkem je pro mě nyní běh,“ nestydí se běžkyně, která si dala za cíl uběhnout půlmaratón.

Foto: Archiv Sandry Jounové

Sandra Jounová občas i zastaví.

Článek
Fotogalerie

Co vás přimělo k běhání, jaký byl hlavní důvod?

Hlavní důvod byl vypadat dobře a hlavně se dobře cítit. V dnešní uspěchané době je kolikrát náročné fungovat. A to já kompenzuji během. Zklidňuje mě, dodává mi dobrou náladu. Vždy jsem měla ráda sport, můj tatínek byl profesionálním hokejistou. Nepodařilo se mi dělat pořádně žádný sport od mládí, tak začínám na stará kolena. (smích) Běhat se dá vždy a všude a to je další důvod, proč je tento sport pro mě ten pravý. Hodně pracuji, cestuji a běh je na tomto nezávislý. Tedy člověk si čas musí najít. Když jsem studovala před dvanácti lety v Rakousku, potkávala jsem u řeky hodně běžců. Říkala jsem si, že bych taky chtěla běhat. Ovšem než člověk vyběhne, může to trvat i několik let. Ale běh si mě pak našel sám. I díky firmě, ve které pracuji. Zabývá se mimo jiné zdravým životním stylem a já jsem se dobrovolně rozhodla, ještě s dalšími kolegy, jít příkladem.

Johnson & Johnson Women's Challenge je dlouholetý projekt, jehož cílem je podpořit ženy v jejich rozhodnutí začít běhat a splnit si běžeckou výzvu. Je určený všem odhodlaným ženám bez ohledu na jejich věk a fyzickou kondici.

Jak dlouho běháte?

Začala jsem odhadem již před dvanácti lety, ale neznalá tréninku a svého těla jsem po třech měsících, se začínající zimou, skončila. Vždy se mi tento sport líbil, a tak si mě minulý rok našel sám. Hlavně díky tomu, že se v běhu se angažuje firma, ve které pracuji. A to mě loňský podzim přimělo k pravidelnému běžeckému tréninku.

Co si slibujete od Johnson & Johnson Women's Challenge?

Určitě rozšíření obzorů – poznání nových lidí, nových míst, nových příběhů, zkušeností. Navíc určitě zlepšení mé kondice, jelikož se nám věnuje profesionál Miloš Škorpil. Kolegyně jsou nadšené, je z nás dobrá parta a motivujeme se navzájem.

Jaká byla vaše reakce, když jste zjistila, že finále je vaše?

Určitě mě to velice potěšilo. Když jsem se hlásila, chtěla jsem se dostat do finále. Věděla jsem, že mě to bude motivovat k větším výkonům.

Jak reaguje na vaše sportování rodina, přátelé?

Paradoxně můj tatínek, bývalý profesionální hokejista, mi říká, jestli jsem se nezbláznila, protože mým cílem je běžet půlmaratón. Přikládám to ale tomu, že o mě má starost. Jinak ostatní mi fandí. Maminka, sestra, přítel, synovec. Mám hodně fanoušků. Dále jsem tímto obnovila některá dřívější přátelství, jelikož přátelé také běhají a takto se nesetkáme v hospodě, ale při běhu. A kolikrát máme i téma do té hospody. Konzultujeme výsledky, kolikrát běháme a podobně.

„Nakazila" jste někoho svým běháním?

Já doufám, že se přidá více lidí. Chce to čas, člověk to po nich nemůže chtít tak zhurta. (smích). Je pravda, že vybíhat na podzim či v zimě, kdy já jsem pořádně začala, není úplně optimální. I když vůbec ne nemožné. Začne jaro a určitě vyběhne více lidí. Přispívám články o běhu i do našeho firemního časopisu, máme tam s kolegyní seriál. Možná přimějeme k běhu někoho, koho neznáme. Máme přes dva tisíce spolupracovníků, tedy místo působnosti je široké.

Jaký je váš cíl pro tuto soutěž a další roky?

Pro tuto soutěž je uběhnout půlmaratón. A chci ho uběhnout s úsměvem. A jsem si vědoma toho, že co nenatrénuji, to nemám. Mým prvotním cílem bylo běhat pro radost, ale nechala jsem se strhnout, což mi vůbec nevadí. Člověk si tak dodává sebevědomí i do ostatních činností.

Jak jste spokojená s tréninkem, který vám byl připraven?

Spokojená jsem velmi. Plán mi vyhovuje a dodává mi i jakousi jistotu, že když ho budu plnit, půlmaratón dám.

Je těžké ho zvládat?

Těžké to není, zvykám si na to, že si měřím tepovou frekvenci. Co je pro mě největší problém, je čas. Takže někdy vybíhám třeba i v deset večer, pak se mi nechce spát, a když ráno vstávám, jsem unavená. Ale jde jen o to toto „vychytat" a stanovit si priority. Když se chce, všechno jde.

Musela jste přizpůsobit jídelníček, práci, koníčky. Bylo to obtížné?

Jídelníček není součástí plánu, ale jak jsem si na vlastní kůži vyzkoušela, běh upravuje chutě. O zdravý životní styl se zajímám již dlouho, je to pouze na mně. Někdy je to u mě s časem složité, ale můžu s jistotou říct, že největším koníčkem je pro mě nyní běh.

Reklama