Článek
Tokio (od našeho zpravodaje) – Od svého posledního tance na dráze v Londýně 2017 na žádném mistrovství světa nebyl. A sprinterská koruna se stěhovala k největším jamajským rivalům.
Justin Gatlin, Christian Coleman, Fred Kerley a Noah Lyles. To byli čtyři mistři světa na stovce v poboltovské éře, všichni z USA.
A tak 39letý Bolt vyrazil dohlédnout na další korunovaci do Tokia osobně. Po semifinále stovky na ploše stadionu krátce odpovídal moderátorovi.
Jamajčan Oblique Seville, nový sprinterský král.
Nebyl byste radši na startu? „Kdepak, už dávno ne,“ rozesmál se. Kdo večer vyhraje? „Já nikdy netipuju. Ale Jamajčané vypadají excelentně,“ naznačil své přání.
Před samotným finále zabíraly kamery střídavě Bolta usazeného v loži a osmičku finalistů.
Závod bez jasného favorita, ale s očekáváním jamajsko-amerického souboje. Zvlášť když byl olympijský vítěz na dvoustovce Letsile Tebogo z Botswany tak nedočkavý, že po ulitém startu odcházel od startu s hlavou v dlaních.
Obhájce zlata Noah Lyles tvrdil po rozběhu, že se cítí nejlépe v kariéře, ale po pozdějším vstupu do sezony kvůli zdravotním trablům tak přesvědčivý nebyl.
Při představování tradičně poutal největší pozornost, ruce vztáhl směrem k nebi, pak zaklekl do bloků.
Jenže start je nyní jeho největší slabinou a co dokázal dohnat v předchozích kolech, už ve finále nezvládl.
Ve vedení byl dlouho Jamajčan Kishane Thompson, jenže v posledních metrech o zlato přišel. Tak jako na olympiádě v Paříži, kde prohrál s Lylesem o pět tisícin.
V Tokiu to bylo pět setin, o něž se přes něj v závěru přehnal krajan Seville. Muž, který nikdy v kariéře velkou medaili nezískal, teď slavil rovnou zlato.
V nejlepším čase své kariéry 9,77 s. Před očima svého vzoru. „Usain byl mou inspirací, je skvělé, že teď je u mého prvního zlata,“ vyznal se Seville a v japonštině poděkoval divákům.
„V posledních třiceti metrech jsem spíš závody ztrácel, teď jsem se nepoznával. Moje silná stránka je psychika. Ostatní se soustředí víc na řeči, já na závody,“ rýpl si do Lylese, aniž by ho jmenoval.
Bolt po finále radostně sevřel pěst, smál se, plácal si s každým, kdo seděl po jeho boku. Na sociální síť X pak opakovaně vyťukal jediné slovo: „Gratuluju!“
Oba pojí mnohem víc než jen národnost. Seville je v tréninkové skupině trenérské legendy Glena Millse, který dovedl Bolta k pozici největšího sprintera historie.
Nedělní večer v Tokiu zkrátka patřil Jamajce, z reproduktorů hrálo reggae, několik desítek fanoušků z karibského ostrova slavilo přímo za cílem.
Seville se zatím fotil do půl těla na krku s medailí, kterou atleti dostanou na chvíli hned po soutěží, než je na ně vyryto jejich jména a slavnostně ji opět převezmou při vyhlášení.
A Američané? Lyles vypadal spokojeně i s bronzem, však 9,89 s byl jeho letos nejrychlejší čas. Mnohem méně už zářil čtvrtý Kenneth Bednarek, další ze spolufavoritů. Oba ale mají velkou motivaci k odvetě na dvoustovce.
