Ze dne na den bez trenéra. Lidsky ho chápu, ale odešel od rozdělané práce, říká česká mistryně světa

Nyní osmadvacetiletá Marie Horáčková účastí na olympijských hrách před pěti lety v Tokiu navázala na svou matku. Lukostřelkyně Barbora Horáčková se představila v roce 2008 v Pekingu.

„Já si to vůbec neuvědomovala, na ten příběh mě upozornila až média. Byl prostě můj cíl dostat se na olympiádu. Mamka chtěla se mnou do Tokia jako divák, což už se teda nepodařilo,“ lituje Horáčková, jejíž matka zemřela po vážné nemoci v roce 2018. Pořád s sebou ale vozí na závody pletenou sovičku, kterou její matka vyráběla.

Také otec úspěšné sportovkyně Zdeněk má na její kariéru značný vliv. S oběma rodiči si mohla o lukostřelbě kdykoliv promluvit. Otec s ní navíc byl prakticky denně jako trenér. „Na jednu stranu je to fantastické, protože jsem vždy měla s sebou kus rodiny. Ale po olympiádě v Paříži jsem se rozhodla, že s taťkou už nechci dál spolupracovat. Musím smeknout klobouk, že mě od toho nezrazoval,“ přibližuje Horáčková s tím, že po otci zdědila bláznivost v plánech.

Poslední necelé dva roky cestovala často za novým trenérem Marcem Dellenbachem do Švýcarska. Ze spolupráce byla nadšená, ale v březnu nejen Horáčkovou překvapilo, když francouzský kouč oznámil, že tohle pouto končí a že vzal nabídku z Mexika. „První dva dny jsem byla hodně v šoku a pořád to ještě zpracovávám. Lidsky ho chápeme, ale zase nám přijde nefér, že odešel od rozdělané práce. Teď bude těžké najít nového trenéra,“ mluví o novince.

Přestože na pohled vypadá lukostřelba jako statický sport, podle české reprezentantky jde o velmi náročnou fyzickou aktivitu. Navíc je potřeba i soustředěnost a síla. „Za den během tréninků vystřelím průměrně tři sta šípů, přičemž nátahová síla je kolem osmnácti kilogramů. Luk váží zhruba tři kila,“ vysvětluje mistryně světa z roku 2023.

Tenkrát v Berlíně našla rovnováhu, kdy se dokázala soustředit jen na sebe a střílení. „Dlouho se mi nedařilo prolomit led toho, že jsem byla vždy blízko. Ale sama sobě jsem si nedovolila, že bych mohla být tak dobrá. V Berlíně jsem to brala jako dokončené dílo. Jsem ráda, že mám dar soustředění,“ líčí Horáčková.

Vzpomíná i na tlak před OH v Paříži o rok později, kde byla na zahájení vlajkonoškou české výpravy. „Hodně lidí očekávalo, že přivezu medaili, ale já se na to vnitřně vůbec necítila. Bylo to velmi náročné. Já si ale vytvářím tlak na sebe sama. Když se blíží závody, mám pochybovačné myšlenky. Mám perfekcionistickou povahu,“ zmiňuje žena, která by ráda i na OH v Los Angeles 2028.

Nejbližším cílem je pro ni zisk medaile z květnového ME v turecké Antalyi. „Každý v sobě musí mít kus rebelství, aby dosáhnul toho, co chce. Protože i když je někým vedený a má nějakou vizi, tak jsme každý unikátní a je občas nutné vylézt trochu jinam,“ doplňuje Horáčková.