Článek
Jak je příjemné jet na světový šampionát v roli jedničky?
Je fajn pocit, že tam nejedu jako outsider. Sice je tam jednička v tabulkách, ale na velkých akcích může vystřelit kdokoliv. Vyhrát může klidně týpek, který je dvanáctý. Všichni se připravují na ten den D.
Vy jste podobně jako loni absolvoval v hale jen tři závody. Sedí vám to?
Loni to bylo nedobrovolné, měl jsem problém s kotníkem, tak jsem se šetřil na jednu akci. Po mistrovství světa v Tokiu jsem měl zase trochu problémy s tříslem a sezona byla dlouhá, tak jsem nechtěl objíždět všechny mítinky, abych měl pak dost sil i na léto. Ale je pravda, že když absolvuju méně závodů, jsem pak hladovější.
Výškař Jan Štefela před odjezdem na HMS v Toruni
Vloni jste získal halové evropské stříbro a světový bronz. Jste nyní sebevědomějším výškařem?
Medaile jsou super a krásné, ale nemám v povaze být namyšlený nebo arogantní týpek s medailemi. Musím zůstat nohama na zemi, ostatní také nějaké mají. Myslel jsem, že se mi nebude v přípravě tolik chtít, ale šlo to líp než jindy, všechno jsem odjel na sto procent.
Jak vidíte aktuální rozložení sil v mužské výšce?
Naše disciplína je trochu v úpadku, teď jsem první s 232 cm, což by dřív bylo klidně kolem desátého místa. Pomalu to jde zase nahoru, ale když se to tak hezky sešlo, můžu z toho vytěžit. I když kluků, kteří letos skočili přes 230 cm, je tam dost, budou tam skoro všichni nejlepší.
Chybí jen úřadující olympijský vítěz a mistr světa Hamish Kerr z Nového Zélandu. Čekal jste, že i on do Polska vyrazí?
Čekal, ale když jsem viděl, že tam není, tak jsem mu psal a on odpovídal, že je v pořádku, jen je to pro něj celkem daleko a nechce se mu cestovat kvůli jednomu závodu. Takže už se připravuje směrem k venkovní sezoně.
Výškař Jan Štefela a tyčkařka Amálie Švábíková před odjezdem na HMS v Polsku
V Toruni budete závodit v sobotu už krátce po poledni. Vyhovuje vám to, nebo byste radši večerní čas závodu typický pro mítinky?
Zase bude více času po závodě. (úsměv) Na tréninky jsme chodili teď i na devátou, aby si tělo zvyklo, navíc já bývám často brzo vzhůru, tak s tím nebude problém.
Kdo vás přímo v Toruni požene za medailí?
Vstupenky byly tak rychle pryč, že jsme nesehnali pro rodinu ani jeden lístek. Ale budu tam mít trenéra, fyzioterapeuta Dávida Daniela a celý český tým. Navíc myslím, že jsem v Polsku celkem oblíbený, na pár závodech jsem tam startoval, tak věřím, že mi i Poláci budou fandit.
Pocházíte z Opavska, máte k Polsku blízko?
Já tam mám tetu se strejdou a babičky z jejich strany. Jako malý jsem tam trávil dost času, tak se tam i domluvím.
Na krku teď máte poměrně masivní řetízek, má pro vás speciální význam?
Je to deset let od mého prvního závodu, tak jsem si k tomu výročí udělal radost.
Vybavíte si ten závod?
Úplně přesně. Vím, že to bylo v Opavě na Sokolském úterý a skočil jsem 185 cm.
To byla velmi slušná premiéra. Tušil jste už tehdy, že výška bude vaše disciplína?
Už předtím na základce jsem si skočil na různých vánočních laťkách, ale tohle byly první oficiální závody. A když jsem se začal věnovat atletice, byl jsem rozhodnutý, že budu skákat do výšky.
