Článek
Utekla s ní dlouhá cesta z amerického Oregonu rychleji?
Určitě ano, měl jsem ji u sebe, abych ji pak měl připravenou na tiskovou konferenci. Ale i tak byla ta cesta úmorná, moc dlouhé přesuny nesnáším.
Nezvažovali jste přesun na evropský šampionát dospělých v Birminghamu, kde byste byl jistě kvalitní posilou pro českou štafetu?
Zvažovali, ale nominační kritéria byla složitá a podle nich měl běžet, kdo se s ní nominoval, což jsem já nebyl, a ani jsem letos neměl zaběhnutou individuální hladkou čtvrtku. Tak by bylo složité mě nominovat a ani jsme nijak nechtěli vířit vody.
Z Eugene si vezete nejen světové juniorské zlato, ale i evropský rekord této kategorie, který platil dlouhých 42 let. Sice to nebyl hlavní cíl pro šampionát, ale když už jste byl tak blízko, nemrzelo by vás, kdyby nepadl?
Byla by to velká škoda, od začátku sezony jsem si přál na něj zaútočit. A věřím, že ho můžu ještě do konce roku posunout, když se všechno sejde. V Eugene nebyly podmínky ideální, dost foukalo.
K tomu byl na začátku šampionátu dost znečištěný vzduch, když se do Eugene dostával kouř z požárů. Jak se v tom běhalo?
První dny byly hrozné. Po patnácti minutách venku jste byli od prachu a takového černého mazu. Ale na finále už to bylo dobré, nic jsem necítil, jen ten vítr.
Za cílem byli prvními gratulanty vaši nejbližší. Nebylo až trochu zavazující, když za vámi vyrazili takovou dálku?
Byla tam celá rodina, ségra-dvojče, mladší sourozenci i rodiče. Pro mě to bylo spíše motivující, že když jsem přišel na stadion, hned jsem viděl, kde jsou na tribuně a hnalo mě to dopředu.
S vaší sestrou Ninou jste slavně vyhráli pár minut po sobě dorostenecké mistrovství Evropy, letos ale závodila jen minimálně. Jak to s ní vypadá?
Měla lehčí zdravotní problémy, tak se rozhodla sezonu dřív ukončit. Nebylo to nic vážného, když udělá všechno, co je třeba, vrátí se silnější než dřív.
Mistr světa na 400 metrů překážek Michal Rada po příletu z juniorského šampionátu v Eugene
Byl prostor si v Eugene zajít s rodinou na oslavnou večeři?
V jednu jsem doběhl, pak dopingová kontrola, cesta na hotel, tak jsme si v šest zašli na jídlo, prošli se a v deset jsem šel spát. Na oslavu snad dojde s nejbližšími v Česku.
Vypadá to, že jste s trenérem Jiřím Coufem skvěle vygradovali formu na vrchol sezony. Když jste ale na jejím začátku běhal lehce za výkony třeba z loňska, neznervózňovalo vás to?
Nervózní jsem nebyl, ale u mě je spíš problém, že jsem nedočkavý. Věděl jsem, že jsem v přípravě udělal maximum, jen se mi to nepodařilo skloubit v závodech a ta má netrpělivost tomu nepřidávala. Když jsem ale tři týdny před šampionátem běžel v Madridu dobrý čas, potvrdil jsem si, že jsme na tom dobře.
Kromě závodů jste řešil i studium, když jste maturoval. Kam teď budete směřovat?
Maturitu jsem zvládl úspěšně, teď mám přihlášku na Jihočeskou univerzitu, obor sportovní management.
Jste rozhodnutý, kam bude směřovat vaše atletická kariéra? Změníte skupinu?
Ještě to není oficiální, tak se omlouvám, ale zatím to nemůžu potvrdit.
Je variantou přesun do hvězdné skupiny švýcarského kouče Laurenta Meuwlyho k Lurdes Glorii Manuel? V zimě jste s nimi absolvoval soustředění, zaběhal si třeba s Femke Bolovou…
Určitě je to varianta. Laurent nás se sestrou kontaktoval loni po sezoně, tak jsme se domluvili na soustředění v Jihoafrické republice a moc se mi to líbilo. Ta skupina byla skvělá.
Vás ale ještě čeká 21. srpna Diamantová liga v Lausanne. Jak se těšíte na debut mezi velkými jmény vaší disciplíny?
Pro mě to bude taková třešnička, odškrtnu si premiéru na Diamantové lize, pokusím se o nějaký velký čas. Asi tam bude i nějaká nervozita, ale taková přirozená.
I při přenosech z Eugene anglický komentátor zmiňoval, že mu připomínáte Warholma. Na takové srovnávání už jste si asi zvykl.
Je pravda, že ho slýchám často. Komentátora jsem v záznamu slyšel, že Warholma připomínám stylem i tím, že máme vícebojařskou minulost. Hezky se to poslouchá, líbí se mi i Benjamin a dos Santos, ale k nim je to ještě pořádný kus cesty.
