Článek
Váš kolega a kamarád Petr Svoboda, jenž letos v březnu podstoupil transplantaci kostní dřeně, v Benešově závod velmi zdařile spolumoderoval, pak se s vámi radoval z titulu. Jak silný to byl zážitek?
To bylo super, že mohl závod komentovat. Po závodě jsem mu svoji medaili věnoval, jemu bude slušet víc než mně. Zaslouží si ji za to, jak bojuje, mnohem víc než my celý víkend. Také jsme si skoro pobrečeli, oba nás to dojalo. Je skvělé, že tam s námi mohl být.
Radost jste mu určitě udělal i tím, jak jste po dlouhé době celý desetiboj zvládl.
Jsem moc rád, že jsem to zvládl hlavně hlavou dobojovat. I když výkony nebyly ideální, často to bylo nahoru dolů, po každé disciplíně jsem se snažil zmobilizovat síly a nastavit se do dalšího boje. Cením si, že se mi to povedlo.
Poslední desetiboj jste dokončil v září roku 2023. Jak psychicky náročné bylo období, kdy jste se marně snažil s bolavým kotníkem bojovat o olympiádu?
Bylo hodně složité, když jsem definitivně zjistil, že se na olympiádu neprobojuju. Ne že bych pak neměl motivaci, spíš jsem nevěděl, jak mě to zranění bude ovlivňovat, protože kotník bolel ještě vloni na podzim na začátku přípravy, to bylo nejtěžší období. Ale už v hale to bylo dobré.
Co přesně jste si s kotníkem při nešťastném proběhnutí tyčkařského pokusu udělal?
Před rokem jsem si v kotníku natrhl vazy, možná tam byla i nějaká zlomenina, ale to jsem neřešil. Měli mi to zasádrovat, ale já řekl, že ho rozhýbu a zkusím se na olympiádu dostat. To asi kotníku nepomohlo, ale já věděl, že kdybych to nezkusil, pak bych litoval.
Do Paříže jste pak vyrazil podpořit svoji partnerku Amálii Švábíkovou, která zazářila v tyči pátým místem a českým rekordem. Bylo složité dostat z hlavy, že jste na olympiádě chtěl být i v jiné roli než „jen“ jako fanoušek?
Bylo. Amálce jsem to přál, chtěl jsem si to s ní užít. Zároveň jsme s Romanem (trenérem Šebrlem) vyrazili i do olympijské vesnice, kde to na mě dolehlo. Chvilku trvalo, než jsem se srovnal s tím, že nemůžu závodit.
Nejlepší čeští desetibojaři po mistrovství republiky. Ondřej Kopecký dole uprostřed, vpravo stojí Petr Svoboda.
Během závodní pauzy jste si jako spolumajitel otevřel kavárnu s vinárnou na pražských Stodůlkách. Nebál jste se, aby vám to nebralo energii na už tak časově náročný desetiboj?
To přišlo v tom náročnější období, kdy se mi ozval kamarád, který už má v Pardubicích restauraci, jestli bych s ním do toho nešel. Říkal jsem si, že by mi to mohlo dodat jistotu, abych mohl dělat atletiku dál, bez stresu, že když se zraním, nebudu vědět, co dál. A zároveň se nějak posunu dál. Podzim byl složitější, ale snažil jsem se tomu věnovat jen tolik energie, kolik jsem si mohl dovolit.
Teď už se podnik zaběhl a nemusíte řešit tolik starostí?
Ty jsou pořád, ale než být na instagramu nebo scrollovat na telefonu, tak se věnuju kavárně. A dokážu se u toho odreagovat, zároveň jsme i teď na Memoriálu Josefa Odložila měli stánek Hábovky, takže bylo příjemné to spojit s atletikou.
Vrátím se ještě do Benešova, kde se vám zrovna tyčka moc nepovedla. Vaše partnerka vás podporovala přímo na stadionu, ani její rady nezabraly?
S tyčkou jsem měl problémy, kdy jsem ji už před zraněním probíhal, řešil jsem to i se svým mentálním koučem. Teď se to ve spolupráci s Pavlem Beranem mladším rovná, abych se zase dostal zpět k 520, což je můj osobák. Věřím, že to je na dobré cestě, a i s Amálkou jsme to rozebírali, co dělám za chyby.
Za to na závěrečné patnáctistovce jste po dvou dnech v úmorném vedru předvedl obdivuhodné zlepšení o jedenáct sekund na 4:23. A dostal jste se i před Viléma Stráského, který před poslední disciplínou vedl a byl papírově lepším běžcem. Kde se to ve vás vzalo?
Já na konkrétní čas nemyslel, jen jsem se nastavil, že poběžím a nesmím to vzdát. Adam Havlíček (tréninkový kolega a bronzový medailista) to skvěle roztáhnul, já se kousl a vydržel. Byla to taková výzva pro hlavu.
Trenér Šebrle vás po závodě chválil za bojovnost?
Po té patnáctistovce mi přišel dojatý, nečekal to ode mě. Bavili jsme se, že bych to zkusil rozběhnout na 4:30, ale někdy je těžké se nastavit na patnáctistovku, když vám nevyšly dvě disciplíny před ní. Ale povedlo se.
Další závod vás čeká ve francouzském Talence, mítink se přesunul z podzimu na letní termín. Odhadnete, kolik bodů v rankingu by vás posunulo ke startu na mistrovství světa?
Vůbec nevím, i se snažím už teď na ranking tolik nesoustředit. Ale věřím, že výkon na hranici osobáku a slušné umístění by mohlo hodně pomoct.
Váš osobní rekord má hodnotu 8310 bodů. Cítíte ve vašem benešovském vystoupení ještě takřka třísetbodovou rezervu?
Myslím, že tam je mnohem větší, jen v tyči a oštěpu je to 200 bodů hned. Vždycky se něco pokazí, ale máme ještě tři týdny s Romanem na vyladění a pak půjdu bojovat.
