Článek
Toruň (od našeho zpravodaje) – Pohled to byl pro ni jistě velmi příjemný, vždyť ve své gesci má sprinty, překážky a štafety. A na čtyřstovce v Polsku ohromili dva mladí čeští talenti: zlatem dvacetiletá Lurdes Gloria Manuel, pátým místem ještě o dva roky mladší Tomáš Horák.
Jak se vám jejich parádní vystoupení sledovala?
Super, mám z nich velkou radost. Při jejich závodech jsem byla nervózní, jako bych sama měla startovat, vrátily se mi ty pocity tíhy před důležitým závodem. Věděla jsem, jak se asi cítí a jak to pro ně bude náročné. Zvládli to ale mazácky, mají před sebou velkou budoucnost.
Co říkáte na to, jak se Manuel dokázala rychle dostat do špičky po loňské sezoně, kdy se v květnu zranila a už nevyběhla?
Lu je obrovský talent. Udržet ji zdravou je základ a když se povede správným směrem, bude běhat dobře. Mělo by se s ní zacházet opatrně a tréninkem spíš podporovat její talent, pak bude skvělá. Věřím, že má na ještě mnohem lepší časy.
V Toruni zvládla výborně čtyři čtvrtky během tří dnů, to je pořádný zápřah.
Je to strašně náročné, v sobotu ráno mi říkala, že je fakt unavená, čemuž rozumím. Vzpomínám na dobu, když jsem závodila, na tělo je to hrozný zápřah, zvlášť ty dvě čtvrtky v jeden den. Běžela všechno strašně rychle. Je vidět, že má naběháno, poprala se s tím skvěle.
Se zlatou medailí v kapse se i únava vstřebává snáz.
To je pravda. Tím, že vyhrála, měla dobrou náladu, ani jednou neřekla, že by štafetu už nechtěla běžet, má v sobě i týmového ducha.
Zdá se, že volba cesty do Nizozemska za silnou a početnou skupinou Laurenta Meuwlyho byla dobrým tahem…
Zatím to vypadá, že jí svědčí. Má s kým běhat, ta skupina je obrovská. Lu to evidentně vyhovuje, my se jí snažíme podpořit, takový talent se rodí jednou za spoustu let.
To samé se asi dá říct o Tomáši Horákovi. Nejmladší účastník finále čtvrtky na halovém mistrovství světa, v čerstvých osmnácti nejlepší Evropan…
Skvělý úspěch. Všichni běželi hrozně rychle a Tomáš udělal maximum, nemohl dopadnout lépe. Na třetí běh za sebou také není zvyklý, ale letos se extrémně zlepšil. Ještě nemá tolik natrénováno, taky se u něj můžeme těšit na skvělé výkony, když bude zdravý a bude se s ním dobře pracovat.
Jak na vás působí? Vypadá, že si nedělá ani z velkých závodů těžkou hlavu.
Jako takový klučík. (úsměv) Jo, je kliďas. Jde si závody užít, má nastavení, že chce předvést to nejlepší, ale nestresuje se z toho. Hrozně mi připomíná Másla (Pavla Masláka), že do toho jde naplno, ale zároveň to má trochu na háku.
Už v minulosti byla čtvrtka hladká či s překážkami zřejmě nejúspěšnější českou běžeckou disciplínou, teď dorůstá další velmi silná generace. Čím to?
Ta generace je výjimečná, atleti pochopili, že na čtvrtce se ještě dá relativně prosadit. Makají, což je potřeba, a my se je snažíme podporovat, aby v disciplínách, kde ta šance je, mohli uspět. I trenéři se rozvíjejí, hledají nové metody… Jak se to posouvá ve světě, snažíme se jít dopředu i my. Snížil se věk a zlepšily se výkony.
Říkáte, že je třeba makat, na druhou stranu u juniorů je třeba najít hranici, aby se nepřetrénovali a mohli dál zlepšovat.
Je to alchymie. Ale trend je, že závodníci jsou mladí a trénují dost. Jsou dřív na vrcholu, v mladším věku, než když jsem závodila já. Třeba pak nevydrží tak dlouho, ale úspěchy posbírají dřív. Musíme se trendu přizpůsobit, zase by je nebavilo, kdyby trénovali málo, nikam nejezdili a čekali do pětadvaceti, to by u toho nevydrželi.
Už v létě čeká Horáka stejně jako třeba překážkáře Michala Radu juniorské mistrovství světa v Eugene, ale prosadit by se mohli i mezi dospělými na evropském šampionátu v Birminghamu, který hned následuje. Co byste jim poradila?
Pro ně je hlavní vrchol v jejich věkové kategorii. Svoji disciplínu v Birminghamu nestihnou, ale tihle dva můžou cílit pak na štafetu, kde by mohli být oporami.
