Článek
Dvoustovku jste zvládl za 21,42. Chyběl vám už závodní adrenalin?
Dost. Bylo to devět dlouhých měsíců, opravdu jsem si užil své. Hodně jsem se těšil, ale ještě to nebylo ono. Když z toho vypadnete na takovou dobu, chybí lehkost a závodní drive.
Zkuste popsat, jak těch devět měsíců probíhalo. Problémy přišly znenadání?
Pamatuju si jako dneska, jak mě v prosinci při tréninku v Jihoafrické republice zničehonic zabolela pata, udělala se tam zespoda ostruha. Léčili to pan Kolář i Karolína Velebová (lékařka reprezentace), lámali si hlavu, co s tím. Dostával jsem rázovky, kortikoidy. Nakonec jsem měsíc chodil na rentgenové ozařování, to teprve pomohlo. Bylo to dlouhé…
Český čtvrtkař Patrik Šorm při mítinku Kladno hází.
Jak moc vás bolest omezovala?
Nemohl jsem vůbec nic. Chodil jsem, ale bylo to jako když máte v patě hřebík. Každý krok byl strašně bolestivý.
Měl jste i černé myšlenky, že s vrcholovou atletikou může být konec?
Měl, protože bohužel všichni kolem mě, kdo ten problém měli, říkali, že na to skončili. Ať už Roman Šebrle, nebo další lidi. V noci jsem nespal, opravdu to bylo blbý. Když jsem sledoval v televizi halové mistrovství Evropy, bylo mi smutno. Ale naštěstí jsem se z toho vylízal a vypadá to, že bych mohl běhat bez omezení. V tréninku jsem od začátku dubna, předtím jsem jen seděl na gauči a čekal, co bude.
Věříte, že můžete stihnout se nominovat na mistrovství světa do Budapešti na čtvrtce?
Chtěl bych. Jdu do sezony naplno. V sobotu mě čeká první čtvrtka v Dessau, pak Zlatá tretra, mám měsíc na to, abych předvedl tři kvalitní výkony.
