Článek
EUGENE (od našeho zpravodaje) – Medailistka z loňského juniorského mistrovství světa i Evropy si při své premiéře na vrcholné akci nevedla vůbec zle. Ve třicetistupňovém vedru skončila jednadvacátá v čase 1:34:45.
Opravdu jste se mezi chodeckými esy cítila jako prvňáček?
Dopředu jsme si říkali, že první rok mezi dospělými jsem jako prvňáček a že nemůžu hned chtít závodit s deváťáky. Spíš proto, abych si zklidnila hlavu a brala to víc s klidem.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Byl to velký rozdíl oproti juniorským závodům?
Určitě. V juniorkách jsme chodily deset kilometrů na dráze, znala jsem ty holky, byla jednou z favoritek. Tady jsem se musela rozkoukat. A závodnice jsou tu mnohem disciplinovanější. Od začátku vědí, na co mají, jak mají závod rozejít, zatímco v juniorkách se vždycky najde někdo, kdo vystřelí, ale po kilometru je za všemi ostatními.
Mezi mnohem zkušenějšími soupeřkami jste se neztratila.
V polovině startovního pole můžu být na své první velké akci spokojená. Je to dobrý odrazový můstek a cenná zkušenost. Závod byl hodně náročný i kvůli počasí, ale s tím se počítalo. Spousta velkých jmen byla kolem mě nebo za mnou.
V čem byl závod nejtěžší?
U vytrvaleckých disciplín je to boj v hlavě. Je třeba se vyrovnat s tím, když to chvíli nejde, a zase se do toho dostat.
Eliška Martínková během závodu v chůzi na 20 km.
Za cílem bylo vidět, že toho máte plné zuby, ještě teď kulháte.
Jsem hodně náchylná na puchýře a už ve druhém závodě se mi strhly na patě.
Co pomáhalo vypořádat se s teplem?
Mně vyhovují spíš chladnější podmínky, ale nedá se nic dělat, velké závody jsou vždycky v létě. Měli jsme dobře zvládnutou občerstvovačku, žádné přehřívání jsem nepociťovala. Ob kolo jsem měnila kšiltovku i ochlazovací nákrčník. A každé kolo jsem se polévala vodou.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Vítězná Peruánka Kimberly Garciaová Leonová i stříbrná Polka Katarzyna Zdzieblová zašly národní rekordy, takže se i v těchto podmínkách dalo jít rychle.
Určitě. Okruh byl výborný, placatý, zatáčky nebyly nepříjemné. Když to někomu sedlo, byly podmínky i na osobní rekord.
Vy jste se ve finiši dostala ještě před Řekyni Kiriaki Filtisakuovou, takže jste měla síly až do konce?
Ne, že by mi jich hodně zbylo, ale v konci jsem většinou schopná zatáhnout. Jsou to takové poslední síly, tak jsem byla ráda, že se mi to ještě o jedno místo povedlo.
Na co se po závodě nejvíce těšíte? Na sprchu, na jídlo?
Do sprchy se netěším, na ty stržené paty to nebude moc příjemné. (úsměv) Ale teď se podívám ještě na chlapský závod, na ten se těším.
A pak? Jaké jsou dlouhodobé cíle?
Teď se chci dát co nejrychleji do kupy a připravit na mistrovství Evropy v Mnichově. Příští rok chci bojovat o dobré umístění na evropském šampionátu do 23 let. A olympiáda v Paříži? Ta určitě taky. (úsměv)
