Článek
Tokio (od našeho zpravodaje) - Český rekordman, jehož v sezoně výrazně zbrzdilo zranění prsního svalu, otestuje Národní stadion jako první z českých atletů v sobotním dopoledním programu (od 3.55 SELČ), pokud nepočítáme chodce Víta Hlaváče, jenž na něm bude mít start a cíl.
Stadion pamatujete už z tokijské olympiády za dob covidu. Jak moc se změnil?
Je tu míň roušek, žádné testy a celkově mnohem víc lidí. A doufám, že jich mnohem víc přijde i na závody, mohl by být plný dům.
Jak probíhalo závěrečné ladění formy přímo v Tokiu?
Je to čím dál lepší, i když po dlouhém letu, který s mojí figurou není úplně komfortní, to ze začátku nebylo ideální. Ale postupně jsem se dal do kupy i s tím posunem a jsem připraven nejlépe v sezoně.
Takže věříte i v nejlepší výkon sezony? Venku jste zatím nejvíce zapsal 20,71 metru.
Chci odsud odjíždět se sezonním maximem, to je vždycky cíl být v nejlepší formě na vrcholné akci. Budu útočit na finále ze všech sil a myslím, že to je reálné. Pak už bude záležet na tom, jak se kdo vyspí, jak se aklimatizoval…
Bude na finále třeba, abyste se výrazně zlepšil? Kvalifikační limit je 21,35, ale ten nejspíš nutný nebude.
Jedna věc jsou světové tabulky, ale závodí se ráno, nemyslím, že by 21 metrů byla podmínka, to už by bylo hodně kvalitní. Ale nebude podle mě stačit ani 20,50, něco mezi. Já musím do všech tří kvalifikačních pokusů naplno, protože kdybych si něco hlídal, tak by to nemuselo stačit. Klidně odsud půjdu vystřílený, ale s tím, že jsem tam nechal všechno. Dlouho jsem na ten závod trénoval, podle tabulek jsem těsně pod hranou finále, tak bych to rád otočil ve svůj prospěch.
V Tokiu v těchto dnech panuje vedro a vlhko. Musíte si více hlídat, aby koule neklouzala, brát si třeba před pokusy víc magnezia?
Dneska je počasí fakt v pohodě, ale jinak je to trochu alchymie. Naše magnézko tady moc nefunguje, natřeme se těmi kostkami a hned jsme zpocení. Ale už jsem to trochu vymyslel, že používám jejich prášek, podobný jako mají horolezci. A to fungovalo.
Průtrž mračen, jaká tu ve čtvrtek zastavovala i dopravu, vás nezastihla?
Tím, že mám kvalifikaci dopoledne, jsem absolvoval všechny tréninky ráno. Díval jsem se, že kolem půl jedné má něco spadnout, i když u toho oceánu je to nepředvídatelné. A odpoledne jsme viděli pěknou vodu, naštěstí už z pokoje.
Za normálních okolností by byl hlavním favoritem soutěže Američan Ryan Crouser, ale ten v létě kvůli problémům s loktem vůbec nezávodil. Co od něj čekáte?
Vůbec nevím a je mi to i jedno. Před mistrovstvím světa v Budapešti také nezávodil kvůli krevní sraženině a pak tam vyhrál. Bude to mít těžké, není tam ta jistota, bude muset do toho jít trochu naplno.
Tomáš Staněk (vlevo) se svým koučem Petrem Stehlíkem na Národním stadionu v Tokiu.
Když je někdo delší dobu zraněný a nezávodí, vyptávají se soupeři, jak na tom jste?
Jak jsme na jednom hotelu, třeba s Italy se potkávám docela často, s nimi jsem si bližší. Tak jsem říkal, že jsme zdráv a pln síly. (úsměv)
Odzávoděno budete mít hned první den šampionátu, kdy se koná i finále. Stihnete potom vidět něco z Japonska?
Letíme osmnáctého, teď jsem nestihl nic, jen jsme trénovali a před závodem nemáte výletnické choutky. Tak se pak musím projet šinkansenem…
