Článek
Toruň (od našeho zpravodaje) – Byla to hodně družná a veselá partička tyčkařek, která s vlajkami kolem ramen obíhala čestné kolečko. Hned pět se jich radovalo z medaile, když česká rekordmanka měla na třetí pozici hned dvě parťačky.
Jaké bylo radovat se v takovém počtu?
Různě jsme se bavily, Novozélanďanka Imogen Ayrisová byla úplně nadšená, získala svoji první medaili z jakékoli akce. Tak jsme si gratulovaly a popisovaly, jak se kdo cítil. Vůbec mi nevadí, že se s holkama musím dělit, jsem nadšená ze své první seniorské medaile z mistrovství světa. Byla jsem extrémně překvapená, že hned devět holek skočilo 470, to jsem nečekala. Předpokládala jsem, že bude důležité skákat všechny výšky na první pokus, což se potvrdilo. Jen mě trochu mrzí, že nevyšlo i těch 480.
Po vašem posledním pokusu skákalo ještě pět soupeřek, které vás mohly o bronz připravit. Jak jste prožívala jejich skoky, zejména poslední Novozélanďanky McCartneyové?
Samozřejmě je to trochu nepříjemné, s holkama jsme si myslely, že Eliza to skočí a budu zase čtvrtá. Musím říct, že jsem jí to i přála, říkala jsem si, že si za to můžu sama, protože jsem měla skočit těch 480 a mohla jsem mít medaili jistou.
Cítila jste, že tady na tuto výšku máte?
Určitě jsem na ni měla. Byl to technicky jeden z mých nejlepších závodů v sezoně. U posledního pokusu jsem myslela, že už tam jsem, stačilo maličko víc zatlačit za sebe… Brala jsem si nejtvrdší tyče v životě, na kterých jsem předtím neskákala, přesto vypadaly jako moc měkké. Takže to je hezká vidina pro léto.
Soutěž jako už tolikrát za poslední dva roky přerušily problémy se stojany…
To už je taková klasika, předpokládala jsem, že se něco stane. Nakonec nebyla prodleva tak dlouhá, nijak mě to nelimitovalo.
Ale po zhruba čtvrthodinové pauze už úspěšných skoků výrazně ubylo, možná se na hladkém průběhu soutěže podepsala.
Spíš si myslím, že to flow narušilo, jak začaly další disciplíny. Pozornost diváků byla rozdělená a bylo složité si je roztleskat, což já mám ráda, když slyším jejich podporu.
Poslední roky opakovaně prokazujete, že patříte mezi nejužší světovou špičku. Říkala jste si, že umístění v elitní šestce jsou krásná, ale už by to chtělo i medailový suvenýr?
Určitě, nebudu lhát. Samozřejmě vím, že tu nejsou nejlepší Američanka ani Kennedyová, tím byl ten závod hodně otevřený. Vládly Evropanky, tak to bude zajímavé směrem k venkovnímu mistrovství Evropy.
I tak vedle bronzu z halového mistrovství Evropy či titulu juniorské mistryně světa asi váš největší úspěch, souhlasíte?
Určitě, je to světová medaile a mezi dospělými. A celá sezona byla moje nejúspěšnější. I když to nekončí s 480, průměr výkonů se mi zvýšil.
Navíc se tu můžete o radost podělit s další českou medailistkou, zlatou čtvrtkařkou Lurdes Glorií Manuel.
Lu pro mě byla obrovskou motivací. Nakoplo mě, když jsem na ni v sobotu večer koukala. Její finále jsem prožívala, moc jí to přeju. A tady jsem ji viděla v hledišti, tak se těším, jak se společně po vyhlášení vyfotíme.
Stihla jste si hned po závodě říct něco s rodiči na tribuně?
Jen si mě vyfotili, tátu jsem viděla brečet, on je taková bréča. (směje se) Tak za nimi poběžím hned po ceremoniálu a taky si pobrečím.
