Článek
Dorostenecký šampionát je stále ještě dětskou atletikou. To není žádné hanlivé označení, jen fakt, že se mezi sebou utkávají teenageři v různých fázích atletického vývoje. Někoho už tvrdý trénink vyhnal na vrchol schopností, z něhož bude padat, jiní teprve postupně stoupají a těží zatím především ze svého talentu.
Mistrovství Evropy do 18 let by tak rozhodně nemělo být akcí, k níž atleti, ale především trenéři či svazy dlouhodobě směřují. Je to jen mezistupeň k „velké atletice“. Bylo by bláhové si myslet, že všech jedenáct českých individuálních medailistů z Rieti uvidíme za pár let křepčit na stupních seniorských šampionátů.
Stačí se podívat na seznam jmen dorosteneckých medailistů ze světových či později evropských šampionátů do 18 let. Řada tehdy úspěšných brzy upadla v atletické zapomnění, kariéry kvůli zraněním či nedostatku motivace ukončila už na začátku svých dospělých kariér.
Ale najdeme mezi nimi i Zuzanu Hejnovou, Denisu Ščerbovou, Amálii Švábíkovou a nejnověji Lurdes Glorii Manuel… Ty všechny zažívaly své první medailové radosti ještě před prahem dospělosti.
Teď je prakticky nemožné odhadnout, kdo ze současné generace atletických teenagerů může jejich cestu následovat. Jen jejich trenéři vědí, kam můžou jejich přípravu posouvat, aby je atletika dál bavila a mohli se radovat z dalšího zlepšování.
Ani oni ale často nemohou odhadnout, zda tělesné schránky jejich svěřenců vydrží nezbytné navyšování tréninkových dávek či nakolik se v rizikovém věku přechodu do dospělé kategorie, často spojeném se změnou prostředí a školy, udrží jejich koncentrace na atletiku.
Toto náročné období brzy čeká nejzářivější českou hvězdičku Botkovou a jejího kouče Petra Habáska. S časem, jaký v Rieti předvedla, bude nesmírně náročné, aby se během dospívání ještě dál zlepšovala, vždyť už teď má její výkonnost dospělé parametry.
Na druhou stranu sám Habásko má s překážkami bohaté zkušenosti a podle svých slov zatím výjimečný talent, který má v trenérských rukou, spíše brzdí. A Američanka Sydney McLaughlinová-Levroneová, jediná dorostenka historie rychlejší než Botková, ukázala, že zlepšovat se dá i na úrovni, kdy už se to ani nezdá být reálné. Tak proč by se 16letá Češka nemohla inspirovat od té nejlepší v historii?
Šampionát v Rieti ale nebyl v podání mladých českých atletů ojedinělým výstřelem, rekordní sbírky medailí vozí z mládežnických vrcholných akcí už několik let. Teď přichází období, kdy by silná generace měla začít sbírat úspěchy i mezi dospělými, první signály nabídne letošní mistrovství Evropy v Birminghamu.
Řadu úspěšných juniorů z nedávných šampionátů letos výrazně přibrzdily zdravotní potíže, ale příklad Lurdes Glorie Manuel jim může ukázat cestu. Dívka zvaná Lu uspěla už jako dorostenka, získala tituly juniorské mistryně Evropy i světa, ale loni se na začátku sezony zranila.
Byla to pro ni stejně jako pro řadu jejích vrstevníků první velká komplikace na hladké cestě vzhůru, která otřese sebevědomím, někoho i zastaví. Jenže i díky svému švýcarskému kouči Laurentu Meuwlymu zůstala trpělivá, s těžkým srdcem obětovala sezonu, a vrátila se ještě rychlejší, než sama čekala.
Ne z každého šikovného dorostence pochopitelně může být Lu, ale svým nastavením cílevědomosti, trpělivosti, ale i třeba ochoty změnit prostředí, aby mohla trénovat s těmi nejlepšími, může být aktuální halová mistryně světa inspirací.
