Nacisté si ho přivlastnili, on ale zachraňoval Židy. Češky začnou MS v hale pojmenované po německém hrdinovi

Berlín (od naší zpravodajky) – Německá touha pořádat letní olympijské hry v roce 2000 vedla v Berlíně k vybudování několika sportovních komplexů, mezi nimi byla i čistě boxerská hala pojmenovaná po německé legendě Maxi Schmelingovi. Když ale byla olympiáda na přelomu století udělena australskému Sydney, z nápadu na ring sešlo. Z haly se stal multifunkční areál pro týmové sporty a koncerty, ale název zůstal. A když se před 30 lety hala otevírala, tehdy 91letý Max Schmeling byl dokonce u toho.

Už odmala ho fascinoval box a když mu otec u vetešníka koupil první boxerské rukavice, bylo o budoucnosti mladého Němce jasno. V devatenácti letech se stal amatérským národním šampionem a následně přešel mezi profesionály. Schmeling se prezentoval pečlivým, až „vědeckým“ stylem, kterým udivoval soupeře. Po zisku titulu evropského šampiona se vydal za velkou louži.

Jeho vzkvétající kariéru ale výrazně ovlivnil nástup nacistů k moci v čele s Adolfem Hitlerem. Jako Němec byl v Americe považován za prodlouženou ruku nacistického vůdce a postrach.

Symbolem této doby v boxu se staly souboje Schmelinga s Američanem Joeem Louisem, který byl černé pleti. V prvním vzájemném duelu v roce 1936 německý boxer jasně dominoval a po výhře měl možnost boxovat o titul světového šampiona. Organizátoři ze strachu, že by titul mohl získat „nacista“, ale duel odkládali, až z něj Schmelinga úplně vyšachovali.

Světovým šampionem se tak po dlouhých průtazích stal Louis. V Americe byl Schmeling považován za nacistickou loutku, v Německu byl ale za hrdinu, na jeho počet se konaly přehlídky a shromáždění. Nacistický režim ho dokonale využíval k propagandě, aniž by se tento sportovec k ideologii hlásil a podporoval ji.

Schmeling měl jiné starosti. Naléhal na další možnost zápasit s Louisem, která se odehrála v roce 1938. Němce při vstupu do ringu přivítali diváci pískotem a sprchou odpadků z tribun. Louis, černoch s chudými kořeny, byl považován za symbol Ameriky a zápas k velké radosti zámořského publika opanoval.

Německý boxer pak o mnoho let později na zápas vzpomínal: „Když se na to dívám zpětně, jsem skoro šťastný, že jsem ten zápas prohrál. Jen si představte, že bych se do Německa vrátil s vítězstvím. S nacisty jsem neměl nic společného, ale oni by mě oslavovali,“ říkal Schmeling v roce 1975.

Popularitu boxera se nacisté snažili využít, jak se dalo. A sloužilo jim k tomu i manželství s českou herečkou Anny Ondrákovou. Vzali se už v roce 1933, spojením úspěšného sportovce a známé herečky vznikl silný pár, který byl pro nacisty dobrým propagandistickým nástrojem.

Sám Schmeling (ale i Ondráková) naopak podporoval protinacistický odboj a chránil Židy. Jeho hrdinský čin však zůstal dlouho veřejnosti skryt. Během tzv. Křišťálové noci ukryl ve svém pokoji v berlínském hotelu Excelsior dva židovské bratry Henriho a Wernera Lewinovi. Na recepci nahlásil, že je nemocný a striktně zakázal jakékoliv návštěvy.

Po čtyřdenním ukrývání a uklidnění situace pak pomohl čtrnáctiletého a patnáctiletého chlapce dostat z Německa, aby přežili válku. V zámoří se z nich pak stali úspěšní hoteliéři a na svého zachránce nikdy nezapomněli. Právě Henri Lewin se v roce 1989 veřejně podělil o svůj příběh.

Nakonec i boxer Max Schmeling ale musel narukovat do války, kde málem přišel o život. Po kapitulaci Německa byl Angličany obviněn z kolaborace a odsouzen ke třem měsícům vězení a dostal pokutu 10 tisíc marek. Ve srovnání s dalšími „čistými“ Němci ještě ale dopadl dobře.

Schmeling se dokonce ještě na krátko vrátil do ringu, než v roce 1948 definitivně pověsil rukavice na hřebík. Začal se věnovat chovu norků, později se jako manažer zasloužil o návrat nápoje „Coca-Cola“ do Německa. Dál udržoval kontakt s Joeem Louisem, z bývalých rivalů se stali přátelé, Schmeling svého kolegu finančně podporoval a v roce 1981 zařídil i jeho pohřeb.

S půvabnou herečkou Ondrákovou, na kterou byl po válce vydán zatykač, takže se do Československa nemohla vrátit, žil Schmeling až do její smrti v roce 1987. Silný vztah k zemi, ve které jeho žena zářila na filmovém plátně, dokazuje i fakt, že v roce 1997, kdy Moravu postihly povodně, poslal 30 tisíc marek jako pomoc na odstranění škod.

Schmeling byl uveden do boxerské síně slávy a dožil se požehnaného věku 99 let. Ještě za svého života se mu ale dostalo velké pocty, když po něm pojmenovali novou multifunkční halu v Berlíně. Slavnostního otevření 14. prosince 1996 se tehdy jednadevadesátiletý bývalý boxer zúčastnil osobně.

O necelých třicet let později se v „jeho“ hale představí české basketbalistky, které zápasem proti Itálii začnou pouť světovým šampionátem.