Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Oštěp dobrý, všechno dobré? Nenechme se uchlácholit, propast za špičkou roste

25. 7. 2022 11:00

Česká atletika se po půstu v Dauhá opět vrátila mezi medailové země, z Eugene neodjíždí s prázdnou. Je to ale dostatečný důvod ke spokojenosti? Není. Vystoupení české reprezentace v Eugene bylo až na několik výjimek zklamáním. A co je horší, nejde o jeden šampionát…

Foto: Sport.cz s využitím ČTK/AP - David J. Phillip

Jakub Vadlejch na MS. Foto: Sport.cz s využitím ČTK/AP - David J. Phillip

Článek

Jen šest umístění v elitní šestnáctce. Takovou bilanci česká výprava nikdy nezažila. Ano, některé opory jako Tomáš Staněk či Barbora Špotáková zůstaly doma, ale kontinentální šampionát upřednostnili i někteří další evropští atleti.

Z jedné povedené či nepovedené akce nejde dělat závěry, roli můžou sehrát různé okolnosti, zranění, časový posun. Jenže Eugene nebyl případ některých šampionátů v minulosti, kam odjížděla ambiciózní výprava a ta se pak vracela zklamaná. Atletičtí fanoušci už se k velkým nadějím na úspěch nemohli upínat ani před odletem.

Česká atletika ztrácí kontakt se světovou špičkou dlouhodobě. Nebylo by tak fér vyčítat závodníkům, kteří do Eugene odletěli, že snad dostatečně nebojovali. Všichni ze sebe chtěli vydat to nejlepší, ale ani to v mnoha případech na špičku nestačí.

Nebýt výstavní české disciplíny hodu oštěpem, bylo by nejlepším individuálním výsledkem třinácté místo desetibojaře Jířího Sýkory. A tak si ještě užívejme, že můžeme sledovat v akci Jakuba Vadlejcha i Nikolu Ogrodníkovou.

I když vrhači jsou dlouhověcí a určitě ještě můžou dokázat velké věci, oběma je přes třicet. Na mistrovství Evropy k nim přibydou čtyřicátnice Barbora Špotáková a snad i 39letý Vítězslav Veselý, a tak za pár let už nemusí výpravu zachraňovat ani nástupci Železného a Zátopkové...

Foto: Brian Snyder, Reuters

Český desetibojař Jiří Sýkora leží v doskočišti s pochromanou rukou poté, co mu praskla tyč.Foto: Brian Snyder, Reuters

Úspěchy české atletiky v éře její samostatné existence vždy stály na několika osobnostech. Ať už to byl Železný se Špotákovou, Roman Šebrle s Tomášem Dvořákem, Zuzana Hejnová... Vše výjimeční generační atleti, kteří se zkrátka nerodí každý rok. Třemi velkými medailemi a schopností zabojovat na velkých akcích už se mezi ně zařadil i Vadlejch.

Ale za nimi bývala více či méně početná skupina atletů, kteří se dokázali probojovat do finále a v případě dobré konstelace se poprat o medaili. A toto „medailové podhoubí", které je pro dlouhodobou úspěšnost výprav ještě důležitější než unikátní jedinci, prakticky vymizelo.

Maxima nepadala

Stačí se podívat na výsledky v řadě disciplín, jaké udělaly za poslední roky na světové úrovni progres. Ať už absolutní v hodnotě vítězných výkonů, nebo co se týče hloubky a výkonů potřebných na třetí, páté či desáté místo. V Česku až na výjimky stagnace.

Pak je třeba předvést na vrcholné akci výkony na nebo za hranicí svého sezónního či ještě lépe osobního maxima. A to se vesměs nedařilo. Jen štafeta čtvrtkařů vylepšila národní rekord, stejně tak chodec Vít Hlaváč na nové trati 35 km a sezónní maximum si posunula v rozběhu mílařka Diana Mezuliáníková. Jinak nikdo z těch, kdo už měli letos zapsané výkony ve svých disciplínách.

„Dlouhodobě řešíme, proč nám atleti nejsou schopni se ideálně připravit na vrchol sezony, rádi bychom našli společného jmenovatele," přiznává i šéftrenér Pavel Sluka.

Foto: ČAS - Soňa Maléterová

Finalisté mistrovství světa, čtvrtkaři Matěj Krsek, Pavel Maslák, Michal Desenský a Patrik Šorm.Foto: ČAS - Soňa Maléterová

Na vině byla i série zdravotních problémů. Ladění vrcholné formy je v atletice často balancem na hraně zdraví a je mi upřímně líto každého atleta, jehož na prahu akce, na kterou se chystá celý rok, zradí tělo. Na druhou stranu těžko se divit fanouškům, když už pomalu začnou být alergičtí na každou zmínku o zdravotních trablech po nepovedeném závodě.

Atleti mají letos ještě jednu šanci na reparát, v evropské konkurenci v srpnu na šampionátu v Mnichově lze oprávněně doufat ve větší počet finálových a snad i medailových umístění. Zároveň je ale třeba, aby i případný evropský úspěch nevedl na atletickém svazu k chlácholení, že ta sezona vlastně nebyla tak špatná a všechno běží tak, jak má.

Jakkoliv se současnému vedení v řadě oblastí včetně získávání dětí pro atletiku nedají upřít úspěchy, systém přechodu úspěšných mládežnických atletů mezi dospělé zjevně dobře nefunguje. „Zatím neumíme navázat, aby junioři pokračovali ve výkonnostním růstu i mezi dospělé," přiznává šéftrenér Sluka . Ale rezignovat na snahu konfrontovat se s těmi nejlepšími by pro českou atletiku byla ta nejhorší cesta.

Ostatně i Jan Železný v Eugene říkal: „Jestli chcete něco v atletice znamenat, musíte se předvést na mistrovství světa. Já také nevím, kdo vyhrál Africké hry." A že ten o atletice něco ví...

Reklama