Hlavní obsah

Mám docela strach, přiznává Strýcová. Před těžkou výzvou sází i na svou buldočí povahu

Aktualizováno

Dvakrát vyhrála v deblu nejslavnější tenisový turnaj Wimbledon, vybojovala olympijský bronz, pětkrát pomohla českému týmu k triumfu ve Fed Cupu. V neděli čeká 39letou bývalou tenistku Barboru Strýcovou nová sportovní výzva. Poprvé v životě se postaví na start nejklasičtější vytrvalecké distance při Pražském maratonu.

Foto: Ondřej Deml, ČTK

Bývalá tenistka Barbora Strýcová se v neděli postaví na start Pražského maratonu.

Článek

Kdy vás napadlo, že byste si chtěla zaběhnout maraton?

Ten sen jsem měla už během své tenisové kariéry. Chtěla jsem si to zkusit, a když jsem předloni skončila, nastal můj čas, kdy jsem si řekla, že ho zaběhnu. A ten pražský jsem chtěla běžet jako první, nic lepšího není.

Takže jste se na závod připravovala dlouhodobě?

Připravuju se od loňského listopadu a bylo to docela náročné. Vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu, a asi jsem to přehnala, protože jsem si poranila koleno a nevím, jestli zvládnu doběhnout.

Takže v posledních dnech jste moc běhat nemohla?

Poslední tři týdny skoro vůbec, což je poměrně dlouhá doba, takže z toho mám docela strach. Samozřejmě nejde o nic, jsem hobby běžec, ale zároveň jsem duchem sportovec. Chtěla jsem to běžet v nějakém čase, o němž teď vím, že se mi to nepovede, protože ta bolest je taková, že vydržet 42 kilometrů bude pro mě náročné.

Na jaký čas jste si původně věřila?

Do budoucna bych chtěla zaběhnout pod 3:20. Myslím, že jsem na to natrénovala, cítila se dobře a věřila si na takový čas. Tak věřím, že to zvládnu.

Jak jste běžecký trénink nahrazovala?

Snažila jsem se aspoň šlapat na kole, i když to taky úplně nešlo. Chodila jsem do posilovny, abych z toho úplně nevypadla, ale nebylo to takové, jak jsem si představovala. Vím, jakou bolest snese moje tělo, ale nevím, jestli se dokáže poprat s bolestí a kilometry najednou.

Vy jste se ale už jako tenistka vyznačovala buldočí povahou, nevzdala jste žádný míček. I to se může hodit.

Určitě to může pomoct. Dávám si teď za cíl jen doběhnout, hlavně těch posledních deset kilometrů bude už jen o vůli.

V tenise je důležitá výbušnost i rychlost, jak velká změna byl přechod na maratonský trénink?

Při zápase jsem naběhala dva tři kilometry, a to už musel být třísetový zápas. Já jsem vždycky jednou týdně zařazovala dlouhé běhy. Ale začínalo to na patnácti kilometrech, což je ještě v pohodě, ale končila jsem už na nějakých třiceti. To pro mě bylo náročné, spíš psychicky než fyzicky, protože jsem strašně netrpělivý člověk, pak se tam objevují myšlenky, jestli to mám zapotřebí, nebo nemám, a proč to dělám. Takže se současně těším a zároveň absolutně nevím, do čeho jdu.

Vy jste si vloni vyzkoušela i triatlon, na něj byla příprava snazší?

V Karlových Varech to byl rychlý triatlon, ale myslím, že triatlonisti jsou nejvíc fit sportovci na světě a dokážou neuvěřitelné věci.

Trénink jste si chystala sama, nebo jste se domluvila s nějakým trenérem?

Neměla jsem trenéra, ale aplikaci Stryd. Už předtím mě nachystala na půlmaraton v Americe (v únoru ho na Floridě běžela za 1:35) a zaběhla jsem ho přesně podle ní, tak jsem jí začala strašně věřit. Běhala jsem čtyřikrát týdně, akorát už to bylo na moje tělo moc a přehnala jsem to…

Jak složité bylo najít si čas na delší běhy? Doma máte dvě děti.

Proto jsem ty dlouhé běhy absolvovala vždycky i o víkendu, kdy jsem věděla, že pomůže moje máma nebo tchyně, jinak by se to nedalo.

Poběžíte sama, nebo jste se domluvila s nějakým parťákem?

Poběžím sama. Nerada běžím s parťákem, který vás pak žene, já si radši běžím sama podle svých hodinek, ty jsou můj parťák. (úsměv)