Hlavní obsah

Po životním závodě čtvrt roku pauza. Risk české běžecké rekordmanky skončil titulem

Byla na vlně, loni v prosinci zaběhla nejrychlejší maraton české historie za 2:23:44. Vytrvalkyni Moiře Stewartové se otevíraly dveře ke startům na prestižních maratonech, mířila na elitní příčky při mistrovství Evropy v silničních bězích. Ale další měsíce jí zabrzdily v rozletu, když čtvrt roku nemohla naplno běhat. Nyní se vrátila k závodům.

Foto: ČAS/Jaro Čermák

Moira Stewartová si běží pro svůj devátý titul mistryně republiky na 10 000 m.

Článek

O víkendu jste v Považské Bystrici vybojovala už svůj devátý titul na 10 000 metrů, takže se z toho dá usuzovat, že jste se vrátila v dobré formě?

Nevím, jestli to dopadlo úplně dobře, ale vzhledem k okolnostem asi jo. Tři měsíce jsem byla zraněná, teď teprve tři týdny trénovala, takže byl trochu risk obout tretry.

Co jste měla s kolenem, které vás vyřadilo z tréninku?

Mám mikrotrhlinky v menisku, a když jsem si dala po sezoně volno a pak šla do tréninku, začalo bolet. Tři měsíce jsem se s tím trápila a postupně se to hojilo. Tak jsem se snažila nějak držet kondici, poběhávat a doufat, že to postupně odezní.

Byla variantou i operace?

Ono to není nic tak hrozného, nejspíš jsem to měla v koleni už několik měsíců předtím, ale jak jsem měla volno a pak ten návrat do tréninku asi trochu přepískla, začalo bolet. Doktoři říkali, že ve druhém koleni to nejspíš bude podobné, ale ještě to nejde do bolesti. Na operaci to určitě nebylo, jen bylo třeba, aby se zahojilo.

Co vám zdravotní stav umožňoval za trénink?

Jezdila jsem na trenažeru, hodně posilovala, vyrazila jsem na soustředění na běžky. A trochu občas popoběhla, ale nesměla jsem moc. Začínala jsem pomalinku a postupně s intenzivnějšími tréninky, po nichž jsem musela mít zase pár dnů volna, jak jsem si to znovu podráždila. Nebyl to stoprocentní trénink, až teď je koleno dobré.

Ani po česko-slovenském šampionátu na 10 000 metrů se neozvalo?

Nebolelo. Mám nějaká cvičení, abych ho posílila, jak jsou svaly okolo ochablé, protože když si dám volno, tak úplně vykysnu, přitom potřebuju držet tělo v zápřahu. Jak v něm nejsem, tak se trošku rozpadnu a musím najet zpátky na nějakou intenzitu.

Jak zranění ovlivnilo vaše plány do sezony?

Musela jsem vynechat mistrovství Evropy v silničních bězích, které pro mě bylo hodně velkým cílem, protože myslím, že jsem se tam mohla prosadit, půlmaraton je moje srdeční záležitost. Tam jsem se těšila a musela jsem závod oželet. Celá příprava je opožděná, naštěstí mistrovství světa je až v září, což mi dává měsíc tréninku navíc.

Jaké závody máte do té doby v plánu?

Ráda bych si zaběhla nějaké pětky a desítky, půlmaraton zatím nemáme vůbec naplánovaný. Jen jsme si řekli, že jestli poběžím v Tokiu, měla bych předtím nějaký půlmaraton absolvovat, protože nemůžu jen tak z ničeho na maraton na mistrovství světa. Takže teď nedokážu říct.

V rankingu pro mistrovství světa jste díky svému času z Valencie na komfortní pozici, takže vás nic nenutilo běžet maraton i na jaře…

Měla bych se tam snadno dostat, navíc už teď v květnu končí nominační období, Praha je jedním z posledních velkých maratonů.

Půjdete se na Pražský maraton v neděli podívat?

Bohužel ne, i když tam je pár lidí, kteří závodí a ráda bych je viděla, tak akorát online. Odjíždíme na soustředění do Melaga, kde to má trenér rád, teď jedeme celá skupina, tak to bude i zábavnější, než když jsem jezdila sama.

Tokio už jste si prohlédla na začátku roku.

Byla jsem tam na dovolené, protože brácha tam byl na studijním pobytu, letěli jsme za ním s mamkou. Ale nebylo to kvůli prohlídce trati pro mistrovství světa. (úsměv) Zrovna jsem ani neběhala, jinak bych se šla podívat, jak to tam vypadá, ale nedošlo na to. Japonsko mám ráda, byla jsem tam podruhé a zase se mi tam moc líbilo.