Článek
Na mistrovství světa jste ladil formu na soustředění v Turecku, pak jste chtěl strávit aspoň pár dnů s manželkou a dvěma dcerami, vyčistit si hlavu. Povedlo se?
Šestnáct dnů jsem pryč, teď budu dalších osmnáct, mezitím jsem strávil krásných třicet hodin doma, takže žena nadšená. (úsměv) Odpočinek to úplně nebyl, měl jsem spoustu povinností, co bylo třeba zařídit. Ale teď bude mít tělo čtrnáct dnů, aby zase načerpalo energii.
Od starší dcery Emmy jste dostal na cestu nějakou radu nebo pokyn?
Dostal jsem pokyn, že mám přivézt nějakou Barbie, tak se pokusím.
Takže panenka by potěšila víc než tatínkova medaile.
Pro ni je hlavní, aby přiletěla Barbie. A taky tatínek.
Jak snášíte tak dlouhé lety jako bude ten z Helsinek do Tokia?
Třináct a půl hodiny už je docela extrém, nikdy jsem tak dlouho neletěl. Takže to bude velice příjemné, hlavně ten následující den… Ale můj poznatek je naladit se na místní čas a snažit se ty první dny hned fungovat a každým dnem to bude lepší.
Když jsme spolu mluvili na začátku vašeho soustředění v Turecku, říkal jste, že koleno nebolí, ale ukáže se, až s postupně zvyšující se zátěží. Jak reagovalo?
Reagovalo dobře, lepšilo se i s tou únavou, fungovalo, jak má. Tomu napomáhaly i vysoké teploty, které zbožňuju, i když tam to bylo možná až dost. Ale pro mě jako starého dědka je to skvělé a ze soustředění mám dobrý pocit.
Takže před vrcholem sezony je vaše tělo v dobrém stavu?
Řekl bych, že odpovídá pětatřiceti letům a sedmnácté sezoně s hozenými 80 metry. Zažil jsem toho spoustu, i různá zranění, ze všeho se dá nějak dostat. Levé koleno je specifické, protože do něj jde veškerá energie při odhodu, je pro nás důležité. Já i všichni kolem mě jsme dělali maximum, aby bylo ideální.
Jste závodní typ, na trénincích tak daleko nikdy neházíte. Ale dokážete podle přípravy odhadnout, jak na tom jste? Závody jste letos absolvoval jen dva…
Myslím, že v období před velkými akcemi jsem výrazně dál neházel. Ale bude důležité vydržet ty dva závody a ideálně se co nejméně vymlátit v kvalifikaci.
Finále se bude házet hned druhý den po kvalifikaci, to vás asi úplně netěší.
Jsou to dva závody ve dvou dnech, každý s tím může mít problémy. I v Dauhá, kde se myslím naposledy na mistrovství světa házelo ve dvou dnech, v kvalifikaci předvedlo hodně lidí hezké výkony a ve finále to nebylo takové. Myslím, že dost podobné to může být v Tokiu.
Jakub Vadlejch vyrazil do Tokia.
I co se týče vzdálenosti potřebné k medaili? V Dauhá byl bronz za 85 metrů…
Myslím si to. I když to po loňském olympijském finále zní zvláštně, ale tam to nebyl dvoudenní závod. Ale abych uspěl, budu si muset výrazně posunout své letošní maximum (82,33 m).
Na Tokio máte skvělé vzpomínky, před čtyřmi lety jste tam získal olympijské stříbro. I to pomůže k pozitivnějšímu nastavení hlavy?
Každopádně. Už první dva závody v Kawasaki pro mě byly skvělé, vyhrál jsem tam první větší závod (Grand Prix v roce 2015), hodil si tam osobní rekord. A když jsem do Japonska přijel potřetí, odvážel jsem si na krku olympijskou medaili. Takže pro mě je Tokio zaslíbené a bylo by hrozně krásné, kdyby to takhle pokračovalo.
Hlavní závod sezony proběhne až 18. září, což je nezvykle pozdě, ale pro vás je to s ohledem na zdravotní trable spíše dobře.
Přesně tak, já s tím i kalkuloval. Už ze začátku sezony jsem věděl, že nejsem zdravotně v pořádku, ale měl jsem splněný ostrý limit. Kdyby byl vrchol dříve, samozřejmě se v sezoně chovám trošku jinak. Takhle jsem nevyhledával závody a snažil se dát tělu maximum, abych nepokazil průběh rekonvalescence.
