Hlavní obsah

Moje velké ponaučení. Trochu jsem blbla s jídlem, vypráví česká rekordmanka

Po otci má skotské kořeny, s případným sychravým počasím si tak starosti nedělá. To avizovaný silný vítr je pro Moiru Stewartovou větší hrozbou pro plánovaný útok na vlastní český rekord 1:10:14, ve který doufá při sobotním Pražském půlmaratonu.

Foto: Jaroslav Svoboda, ČTK

Česká běžkyně Moira Stewartová před Pražským půlmaratonem.

Článek

Troufáte si i na útok na hranici 70 minut?

Myslela jsem na ni, ale předpověď není optimální. Proti dešti nebo zimě se můžete trochu obrnit, líp se obléknout, vzít si čepici nebo brýle. Ale proti větru to moc nejde. I když budu mít dva vodiče Víta Pavlištu a Honzu Sýkoru, tak vítr úplně nezastaví. Sebere spoustu sil, a když to bude hodně špatné, může jít čas i o minuty nahoru.

Po loňském půlmaratonu v Istanbulu, kde jste zaběhla český rekord, jste říkala, že to rozhodně nebyl ideální závod. To vám dává sebedůvěru, že v rekordu jsou rezervy?

Celý závod jsem se tam necítila moc dobře. Také foukal dost protivítr, jak se celý závod běžel po nekrytém nábřeží. Tady trať aspoň chvílemi krytá bude.

Opět vyprodáno
V maximálním možném počtu vyrazí běžci v sobotu v 10.00 (živě na ČT sport) z Náměstí Jana Palacha na trasu Pražského půlmaratonu. „Po čtyřech letech máme vyprodáno, téměř 12 000 účastníků,“ říká koordinátor elitních atletů Tomáš Mirovský. V mužském poli jsou tři běžci s osobním rekordem pod 60 minut, Keňan žijící v Japonsku Benard Kimeli zaútočí na třetí triumf. Dvanáct let starý traťový rekord má hodnotu 58:47. Mezi ženami je favoritkou Irene Jepchumba Kimaisová s kvalitním osobním maximem 64:37. „Ale to bylo v Barceloně úplně jiné počasí,“ usmála se.

V přípravě vás zlobily achilovky, na jak dlouho vás vyřadily z tréninku?

Na tři měsíce. Od konce října do konce ledna jsem se s tím docela trápila. Ne, že bych vypadla z tréninku úplně, snažila jsem se to kompenzovat posilováním a ježděním na trenažéru, ale nebylo to ideální. V tréninku jsem teď dva měsíce.

Vloni jste zase laborovala s kolenem a pak z toho byla velmi povedená sezona s výjimkou maratonu na mistrovství Evropy. Co jste si z toho odnesla?

To bylo jedno z mých největších ponaučení. Závod jsem kupodivu hodila druhý den za hlavu, ale snažila jsem se z toho vytěžit co nejvíc. Problém byl, že jsem nebyla dobře najedená. Jak se pořád trápím se zažívacími problémy, tak jsem trochu blbla s jídlem. Teď už spolupracuju s nutričním poradcem a cítím se mnohem líp. Před závody se mi měří cukry v krvi, abych to měla vychytané na ten nejdůležitější závod, což by měla být olympiáda. Půlmaraton se tolik řešit nemusí, tělo v něm nedojde úplně na nulu, ale připravuju se i směrem k Pražskému maratonu. Začali jsme zařazovat nízkosacharidové tréninky, které by měly adaptovat tělo na situaci, když už nemá energii.

Reklama

Související témata: