Článek
V horkém dopoledni se oštěpařský světový rekordman Jan Železný převlékl do úboru startéra, aby připomínal Rudolfa Richtera, jenž běžce posílal na desetikilometrovou trať na pražskou Ohradu 58 let.
Nějaké závody už jsem startoval, ale ne v takovém oblečení. Je to závazek, jsem nervózní,“ s úsměvem hlásil trojnásobný olympijský vítěz, než vyrazil ke startu. „Na sluníčku ten oblek nebyl výhra, ale to oblečení je zajímavé, líbí se mi. Tehdy měli vkus,“ oceňoval.
Mezi dětmi z místních základních škol, které absolvovaly symbolicky 130 metrů, se vyjímaly i výrazné postavy nedávné historie české atletiky ověnčené olympijskými i světovými zlaty: Barbora Špotáková, Roman Šebrle a Zuzana Hejnová.
Jejich červenobílé dresy byly zase inspirovány trikotem SK Smíchov, v němž zvítězil v roce 1918 Antonín Kejha.
„Já vůbec nečekala, jak to bude nádherné. Je hezké běhat s lidmi a ještě s hromadou takto nadšených dětí. To vám dá energii, strašně se mi to líbilo,“ rozplývala se oštěpařská světová rekordmanka Špotáková.
Cílovou pásku držely dvě legendy závodu: Vladimír Kříž, jenž má na kontě rekordních 61 účastí, a Miloš Šimon, jenž ho letos v říjnu může dorovnat.
Běchovice se dlouho honosily označením nejstaršího nepřerušeného běžeckého závodu v Evropě, celosvětově měl o měsíc navrch maraton v Bostonu. Jenže ten se v covidovém roce 2020 v klasické podobě uspořádat nepovedlo, zatímco v Běchovicích se i s rouškami na obličeji před startem a rozestupy mezi závodníky povedlo kontinuitu udržet.
„Stotřicetiletá tradice je výjimečná, máme být na co hrdí. Atletika byla silná v minulosti, je v přítomnosti a věřím, že bude i v budoucnosti,“ líčil Železný, jenž letos oslaví šedesátiny.
V historických dresech zleva předseda Českého atletického svazu Libor Varhaník, oštěpařka Barbora Špotáková, překážkářka Zuzana Hejnová a desetibojař Roman Šebrle.
Trojice někdejších atletických es a nyní trenérů si běchovickou trať vyzkoušela už loni spolu se svazovým předsedou Liborem Varhaníkem ve VIP štafetě a zvažovala, že nelehkou trať si vyzkouší i v plné délce.
„Naštěstí jsem říkala, že ASI si je zaběhnu,“ usmívala se Špotáková. „Čím častěji tudy jezdím, přijde mi, že to je dlouhé i na motorce a je to kopcovité, nejen na Hrdlořezáku,“ připomíná obávané stoupání v závěru trati. „Extra na to trénovat nebudu, moje disciplína byla jinde. Ale ráda bych běžela, běh by měl být součástí života všech lidí,“ je přesvědčena.
Šebrle v rámci desetiboje musel umět rychle zvládnout 1500 metrů, desítka je přece jen ještě výraznější porce. I on ale loni přislíbil, že si závod zaběhne.
„Já neřekl asi?“ s úsměvem se kroutil. „Nejsem v super běžecké formě, ale Běchovice jsem si vždycky chtěl zaběhnout. I ten Hrdlořezák na konci je skvělý,“ líčil. „Jen jestli si to budeš říkat i po doběhu,“ dobírala si ho Špotáková.
Svoji aktivní účast v závodě nevyloučila ani Hejnová. „Čtvrtka byl sprint, tohle je na mě dlouhé. Musela bych se cítit, že to uběhnu, aniž bych se trápila,“ vyhlásila dvojnásobná světová šampionka.
Oslava blížícího se 130. ročníku závodu Běchovice - Praha měla historický ráz.
Třeba i s jejich pomocí chtějí pořadatelé překonat účastnický rekord z roku 1982, kdy cílem proběhlo 3552 účastníků. Letos organizátoři otevřeli i čtvrtou vlnu. A tak na startu budou opět běžci od nejmladších po ty nejzkušenější. „Když jsem běžel poprvé v roce 1963, podivoval jsem se, jak ti veteráni uběhnou deset kilometrů. Teď už běhají i můj syn a vnuci,“ vyprávěl účastnický rekordman Vladimír Kříž.
„Jen bych všechny ty účasti vyměnil za aspoň jedno vítězství,“ přiznal Kříž a s úsměvem připomněl debatu s jedním oštěpařským veteránem: „Povedlo se mu vyhrát mistrovství světa mezi devadesátiletými, tak jsem mu gratuloval, že je dobrej. A on odpovídal: Houby dobrej. Stačí, když počkáš, až ti umřou soupeři.“
