Článek
Co si vybavíte ze skoku, kterým jste překonal metu výškařské extratřídy?
Já si skoro nic nepamatuju, jen jak pak sundávám dres a křičím na celou halu, že jsem skočil 230. (směje se) Je to nepopsatelné, říkal mi Jarda, Svaťa Ton i Matúš Bubeník, že si většinou člověk nepamatuje, když skočí 230, protože to je fakt meta.
Měl jste ji před závody v hlavě? Dosud bylo vaším osobním rekordem 224 centimetrů.
Šel jsem do haly s tím, že na 226 centimetrů, což je limit na mistrovství Evropy, forma je. Na tréninku jsem skákal 215 jako nic a většinou v závodech umím deset centimetrů přidat. Když jsem skočil 226, tak jsem nevěděl, co dál, a říkal si, že si dám na stojany 228. Ale Jarda mi říkal, proč, když mám na 230. Udělali jsme dobře a nepodělal jsem se z toho.
Zatím jste zářil spíš na velkých závodech. Stal jste se mistrem Evropy do 23 let, mezi dospělými byl v Evropě sedmý. Ale zjevně se umíte nahecovat i na malé závody, vždyť jste ve Stromovce vyhrál o 32 centimetrů…
Mně to vyhovuje. Jsem zvyklý z domoviny, když jsem jezdil ze Zátor do Opavy, tam byly dvě nohy na staďáku, a to moje. (úsměv) Nastavím si tempo, nasázím výšky a jedu si svoje. Ale samozřejmě mám rád i velké závody, kde je narvaný stadion.
Výšku 230 jste si nastavil jako cíl už před sezonou, takže úplně překvapený nejste?
Já věděl, že na ni mám a jsem schopný to skočit. Letos. Ale že hned v prvním závodě? To mě tedy překvapilo…
Vloni jste se dostal nejvýše na 223 centimetrů. Čemu připisujete takový progres?
Tomu, že jsem se zlepšil psychicky i fyzicky, sport beru vážněji. Dodržuju životosprávu, víc makám a regeneruju, což přináší ovoce. Stačí se kousnout a jde to samo…
Na předchozí úspěchy jste tedy dosáhl, i když jste atletice nedával úplně všechno?
Když se ohlédnu, tak ne. Neflákal jsem se, ale životospráva mohla být lepší. Vedlo to k ponaučení a nakopnutí, abych to vážně bral.
Dřív jste si po povedeném závodě dal i pivo, po úterním úspěchu tedy nepadlo?
Určitě ne. Přijel jsem domů a nemohl usnout, jak mi hlava šrotovala, tak jsem do pěti ráno koukal na videa z těch závodů. Spal jsem fakt jen chvíli, snad bude další noc lepší.
Na videu jste viděl určitě i svůj pokus na 233 cm, který byl hodně nadějný. Pokud by byl závod v mezinárodním kalendáři, mohl jste mít i olympijský limit…
Reálné to bylo, chybělo trochu štěstí. Ale i 230 je pro mě brutální výkon, to mě nemrzí, však je teprve začátek sezony.
Takový výkon vám může otevřít dveře i na velké výškařské mítinky.
Určitě je to cesta do té elitní skupiny, věřím, že ředitelé a manažeři zlatých mítinků nebo třeba i Diamantové ligy mě rádi uvidí.
Kam se chystáte teď?
Tréninkově mě čeká závod na Strahově, pak 7. února Beskydská laťka, potom Hustopeče a ještě je ve hře Banská Bystrica.
Co vám vlastně řekl po závodě kouč Jaroslav Bába, který 230 překonal dosud jako poslední Čech?
Říkal, že už se začíná bát o svůj český rekord. (směje se)
K němu chybí ještě sedm centimetrů. Ale je to teď pro vás další vysněná meta?
Teď nejsem schopný říct, před pár hodinami jsem skočil 230, tak je těžké na to pomyslet. V hlavě mám spíš ten olympijský limit 233, s tím bych byl spokojen.
